Kdo jede v buse na Suchdol, je přítel

V městské části Praha 6 Suchdol bydlím od svých 10ti let …hm…takže 44let. A co se od té doby na Suchdole změnilo? Prakticky nic, což je dobře.

Přistěhovala jsem se pár let po připojení vesnice Suchdol k metropoli Praha. Ostravská teta, když poprvé přijela na návštěvu, se děsila, v jaké díře její bratr bydlí. „Véno, čekám, ze kterých vrátek, na mě vyběhne brávek!!!! (ostravsky čuník-domácí prase). To prase ve chlívku přímo na rohu naši ulice opravdu žilo. Děti cestou do školy prchaly každé ráno se zacpaným nosem před vůní venkova. Dodnes je „roh u prasátka “ důležitý meeting point pro setkávání naši rodiny.

Ten venkovský nádech je přesně to, co ze Suchdola dělá půvabné místo na život. Do „Prahy“, což navždy zůstane název místa, které začíná sjezdem ze Suchdolského kopce k Vltavě, jsem  jezdila do školy.

Rodiče mi chtěli dopřát vzdělání na základce s jazykovou výchovou a zničili mi dětství dojížděním. Denně jsem trávila hodinu a půl v dopravních prostředcích cestou tam i zpět a v místě bydliště jsem měla minimum přátel. Ale zase vznikla autobusová parta těch, kteří jezdili stejnou linkou:

Deváťák Franz (kandidát na presidenta v minulých volbách), který snil o svém prvním tetováni, vysoký Péťa, který je dnes finanční ředitel televize, Honza Straka, který mě cestou doučoval a dotáhl to až na velvyslance i současný kolega v zastupitelstvu arch. Ivan Vavřík.

Byl nás plný autobus a při vzájemném přátelství jsme si dopisovali po ránu úkoly do školy.

(Měla jsem potrhané sešity, protože zkuste za jízdy a na dlažbě kružítkem rýsovat!)

Když autobus ujel, jezdilo se do Prahy běžně stopem.

Dokonce někteří řidiči, včetně mého tatínka, pravidelně vybíhali z auta na zastávku a nabízeli i neznámým občanům nástupu do vozu. Ráno jste nepotřebovali hodinky. Podle autobusové party jste bezpečně poznali, jestli máte do školy jistý pozdní příchod.

Jiná parta jezdila 6.30 jiná 6.45. Když autobus náhodou vlastní vinou vynechal, napsal nám řidič omluvenky.

Noční autobus končil ve 24h a byl vlastně předpokojem ložnice. Neznámí sousedé, kteří chytli poslední autobus, si bez zábran sdělovali: odkud jedou a co ten večer zažili.

Od půlnoci autobus nejezdil a z večírků se od Internacionálu šlapalo pěšky. Někdy se šlapalo i ve dne, protože Suchdolský kopec byl z dlažebních kostek a v zimě špatně sjízdný.

 

Vypadá to idylicky, protože je to vzpomínka na mládí, ale mělo to mnoho mínusů. Autobusů jezdilo málo a tím jsme my holky ztrácely možnost najít si Pražáka.

Když Vás kluk z Radlic doprovodil z tanečních až domu, riskoval, že za jednu pusu u vrátek, pak hodinu bude mrznout v polobotkách na zastávce.

Koho to neodradilo, ten  jednoho dne na Suchdole už přespal. Časem se přiženil, rozšířil řady malých Suchdoláků a i on té části pod kopcem začal říkat „jedu do Prahy“.

Hezký den…

Váš komentář ( 1 )

  1. / OdpovědětJulian7
    HEZKY, to my z pražské vesnice Kyje na Hutích jsme na tom byli podobné. A RADI VZPOMINAME.

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna