Starosta Roztok Jan Jakob říká: Se Suchdolem máme mnoho věcí společných

Nejenom přírodní rezervace Roztocký háj – Tiché údolí spojuje Suchdol s městem Roztoky. Na začátku letošního roku mělo město Roztoky, včetně Žalova, 8223 obyvatel. Podle internetové stránky města statistika také prozrazuje, že podíl žen tvoří 51 % a že průměrný věk roztockých občanů je 39 let.

Roztoky mají velice bohatou historii. Součástí je i Levý Hradec, první křesťanské sídlo v Čechách, a mnoho dalších pamětihodností. Městu je vlastní dynamická výstavba i bohatá občanská vybavenost, ročně se v něm koná více než stovka nejrůznějších akcí.

I proto redakce Suchdolských novin navštívila starostu Jana Jakoba, zvoleného za TOP 09 a nezávislí pro Roztoky a Žalov.

Starosta města Roztoky Jan Jakob v srpnu 2015 ukazuje dostavbu základní školy v Roztokách a nové hřiště, které bylo realizováno v době, kdy vedl město. Foto: Martina Řehořová

■ Když se řekne Suchdol, co to pro vás znamená?

Suchdol je především soused. Nejen katastrálně, máme mnoho věcí společných a také musíme plno věcí společně řešit.

n A co jste řešili třeba v poslední době?

Dneska je asi nejdůležitější čistírna odpadních vod (ČOV – pozn. redakce). Maličko je to krkolomné jednání, ale určitě se dohodneme.

Část Suchdola je odkanalizovaná do naší čističky. Když jsme ji stavěli, zdála se nám předimenzovaná, ale ukazuje se, že i když proběhla intenzifikace, tak jsme dnes na hraně možností. Na řešení by se měli spolupodílet všichni, kdo chtějí, aby kapacita ČOV byla větší.

■ My Suchdoláci nejsme jedinými partnery z vašeho okolí. Jak se vám spolupracuje s dalšími?

Dobře. Co se týká reprezentativních akcí, tak jsem rád, že se třeba už pátým rokem podařilo uskutečnit Slavnost pravého a levého břehu Vltavy. (http://www.slavnostibrehu.cz/) Suchdol se na tom podílí třeba prostřednictvím dobrovolných hasičů, podobně jako jiným způsobem i další obce.

Důležitá je spolupráce nejen ve věci ČOV, ale i vodovodů.

Jsem rád, že starostové v okolních obcích získali loni ve volbách opět důvěru lidí, a tak je domluva s nimi kontinuální.

■ Připomněl jste Slavnosti pravého a levého břehu. Jak na ně vzpomínáte?

Musím říci, že jsem nadmíru spokojený, jak to dopadlo. Měli jsme za náš břeh maličko starosti, měnil se organizační tým. K akci přispělo jistě i dobré počasí. Je to už tradiční akce, lidé si na ni zvykli a užívali si to. V bohatém sportovním a kulturním programu pro celou rodinu, bez vstupného, si našel každý to své. Nám i organizátorům z Klecan jde o setkávání lidí i o důraz na aktivní odpočinek, místo pasivní konzumace programu.

Vltava nás rozděluje a zároveň spojuje a při té příležitosti je krásné vidět, jak lidé přejíždějí z jednoho břehu na druhý a baví se. Mně se to moc líbilo. Potkávali se lidé nejen z Roztok, ale i z jiných obcí a to je ten hlavní smysl. Takže spokojenost. Jistě můžeme některé věci zlepšit, takže příští ročník bude ještě bohatší a zajímavější.

■ Jak vůbec hodnotíte přepravu přes Vltavu?

Přívoz je úžasný. Má svoje kouzlo. Projevuje se jedinečný duch řeky a cesta přes vodu je zážitkem pro děti i dospělé. Budu jen rád, když bude dál fungovat. Velký dík za to patří Klecanům z protějšího břehu, které ho provozují. (http://www.kudyznudy.cz/Aktivity-a-akce/Aktivity/Privoz-Klecanky—Roztoky-u-Prahy.aspx) Přívoz přispívá k lepší dostupnosti města, neslouží jen turistice nebo rekreaci. Nicméně dopravní dostupnost na druhý břeh Vltavy je špatná. Chybí most, minimálně.

Osobně se domnívám a myslím, že mohu mluvit za mnohé Roztocké, že bychom chtěli, aby byla dokončena severní část obchvatu Prahy. Jsem příznivcem silničního obchvatu. I když vím, že to je pro vás citlivá věc. Nicméně mohu říci, že nám je v zásadě jedno, která varianta se uskuteční. Jestli okruh povede před námi, nebo za námi.

Vím, že drtivá většina obyvatel i představitelů města si přeje, aby se ta otázka vyřešila co nejrychleji. I když to je asi tak to jediné, co s tím sami můžeme udělat. To si uvědomujeme.

■ Jakou máte zkušenost s dostavbou nebo s rozšiřováním města? A jak se jedná s lidmi ohledně jejich stavebních představ? Máte vlastní stavební úřad?

Máme stavební úřad. To je státní správa, takže do toho my nemůžeme zasahovat, nebo jen velmi omezeně. Vodohospodářská infrastruktura spadá pod Černošice. To je jedna věc. Druhá je přístup lidí a ten je rozlišný. Předně jde o ty, kteří tu chtějí bydlet a stavět. Většinou jsou rozumní, ale najdou se i tací, kteří chtějí stavět objemově a koncepčně ke svému okolí cosi naprosto nepřiměřeného. A pak ti, kteří tu už bydlí, často nechtějí, aby se stavělo cokoliv kolem.

Nástroje má samospráva jasně dány. V první řadě je to územní plán. My tu máme starý, ještě z 90. let. Připravujeme nový, který ovšem nebude rozšiřovat zastavitelné plochy. Druhým konkrétnějším nástrojem jsou regulační plány, které upravují jednotlivé lokality a konkretizují, co a za jakých podmínek tam může být postaveno v rámci toho, co říká územní plán.

■ Co tedy říká územní plán?

Když jsme před pěti lety převzali vedení na radnici, tak jsme zdědili nedostatečnou plánovací dokumentaci. Ta neřešila výhled řady lokalit. V minulosti byla přijata stavební uzávěra, než vzniknou jednotlivé regulační plány. V tuto chvíli máme nastartovaný proces jejich přijímání pro všechny lokality, kde výstavba hrozí. Jejich příprava je v různých fázích schvalování. Nicméně musíme stále vycházet ze starého územního plánu a jde o to, abychom povolili nové projekty, které by byly přijatelné pro architekturu města, ale i pro občanskou vybavenost. Je to nezbytné, zvlášť když se počet obyvatel zvětšuje. Bylo to v minulosti zanedbáno a potýkáme se s tím doposud.

Plno lidí problémy nevidí, pokud vše funguje, což je třeba případ ČOV, pitné vody, ale i odvodu dešťové vody, kanalizace. Nejvíc je zajímá, co zaznamenají při každodenním životě, což je nyní hlavně doprava. V našem případě především směrem do Prahy, která je limitovaná průjezdností kolem Vltavy a Vítězným náměstím.

Dostavba školy.

■ Co školky a škola?

S jejich kapacitami se potýkáme po celých těch pět let. Podařilo se nám zajistit velkou dostavbu školy s dvěma tělocvičnami. Myslím si, že velmi architektonicky zdařilou. Dostali jsme se mezi třicet nejlepších staveb minulého roku. Rozšířili jsme kapacitu mateřských škol o sedmdesát pět dětí, ale obého je stále málo. Zabýváme se tím dál a budeme muset znovu rozšiřovat.

■ Máte dobře zajištěnou vybavenost z hlediska označení ulic, z hlediska materiálového, dostatku zeleně. To je pro lidi a jejich život také důležité.

Moc děkuju za ta slova. Vnímám ale, že máme v tomto směru rezervy. Nicméně se snažíme hlavně tam, kde děláme nové ulice. Říkám schválně nové ulice, protože předtím byly na úrovni 19. století, ono dělení na prašné a neprašné ulice, respektive prašné a blátivé ulice.

Dokončujeme také páteřní komunikaci Jana Palacha, kde jsme bohužel museli porazit stromořadí. Nicméně se nyní pokládá asfalt a následně budeme sázet už vzrostlé javory. V průběhu času řešíme další ozelenění ulic, lavičky, dlažbu. V tomto případě nás čeká novinka. Dospěli jsme k rozhodnutí, že nejenom funkčnost je potřeba brát v úvahu, ale i krásno. Vypisujeme skromnou soutěž na skromný památník Janu Palachovi.

Bude tomu skoro rok, co jsme zahájili spolupráci s novým městským architektem Tomášem Slavíkem. Zavedli jsme tuto pozici po vzoru jiných měst a myslíme, že to je moc dobře.

■ Pro města je důležitá spolupráce s velkými firmami na jejich území. Jak vycházíte třeba s penicilínkou? (http://www.vuab.cz/)

Park pro seniory

Relativně korektně. Problémy, které bývaly v minulosti, což se týkalo znečištění ovzduší, tak v tuto chvíli nejsou dramatické. Provoz je zredukovaný. Komunikace na úrovni podnik – město funguje. Spolupráce je nezbytná právě kvůli ČOV a jejich průmyslové čistírně, kdy jsou tyto systémy na sebe navázané. V minulém roce jsme společně realizovali kalovou koncovku, což byla nemalá investice a zdárně se podařila.

Co se týče ostatních podnikatelů, samospráva nedisponuje mnoha pravomocemi, jimiž by jim mohla být nápomocná. Nicméně se snažíme, abychom nebyli překážkou jejich rozvoje. Jsou tady větší podniky, působí tu dva vědeckotechnické parky, které jsou na špičkové technologické úrovni. Máme tu od velkých po drobné podnikatele. Jsem rád, že máme uzenáře Zrůbka, který prodává na náměstí. V pátek míváme, ač skromné Farmářské trhy, kde kromě jeho jsou i další producenti z okolí. Jsem tomu rád a myslím si, že zejména v dnešní době lidé oceňují kvalitu drobných výrobců, ale i řemeslníků, kterých je tu celá řada.

■ Můžeme skončit otázkami, co vás trápí, nebo na co jste zvlášť hrdí?

Den dětí a seniorů

Za pět let jsem hrdý, jak se nám podařilo pohnout s problémy nedostatečných kapacit školských zařízení. Dostavba školy, která se podařila, troufnu si říci za mimořádně nízké náklady. Podařilo se získat dotaci z ministerstva financí, takže náš podíl byl někde kolem dvaceti miliónů. To se podařilo, včetně výstavby lezecké stěny a podobných zajímavých prvků. S tím souvisí kapacita školek.

Také jsem rád, že se podařilo opravit a to pouze za naše peníze několik kilometrů silnic a chodníků a že se tady pořádá nespočet akcí. Když jsem to s paní kronikářkou počítal, tak je tady výrazně víc než sto kulturních a společenských akcí ročně. Pro příměstskou oblast Prahy je klíčové, aby místní, ať už starousedlíci, nebo jak se říká náplavy, mezi sebou navzájem vnímali sounáležitost, která k obci má patřit.

■To je oprávněná hrdost. Co ty starosti?

Výzvy, respektive hrozby, tak mnohé přetrvávají. Dělal jsem si propočty nejkrizovější varianty s výstavbami, které nás čekají. Znovu potřebujeme rozšířit kapacitu školek. V brzké době zřejmě boom opadne, a tak se podaří naplnit cíl, aby všechny tříleté a starší děti se do školky dostaly. Ale problém se nám přesouvá do základní školy, kde kapacity i přes úspěšnou dostavbu stačit nebudou. Už připravujeme plán, jak ji rozumně rozšířit.

Další výzvou jsou památkově chráněné vily v Tichém údolí, kdy se nám podařilo dokončit soudní spory. Můžeme s nimi nakládat, připravujeme dokumentace na opravy, což nebudou levné záležitosti. Dalším problémem je kapacita ČOV, dokončení oprav chodníků, oprava, respektive výstavba silnic s hliněným povrchem, které zvlášť v žalovské oblasti pořád jsou. Podařilo se nám vykoupit pozemky pod nimi, abychom do nich mohli vůbec investovat. S komunikacemi souvisí průtah městem, což je ale krajská komunikace. Pracujeme na optimalizaci projektu, který jsme také zdědili.

■ Mluvil jste o vilách v Tichém údolí. Co chudák Maxmiliánka?

To je opravdu chudák. Po všech peripetiích má soukromého vlastníka Společnost Weemen. Po dlouhých jednáních jsme dospěli ke kompromisu. Vlastník zamýšlel vystavět obrovský bytový komplex. Jednání není ještě dokončeno, ale v celém areálu měly být postaveny čtyři vily. Relativně luxusní bydlení, které zapadne do tohoto prostředí.

Špatnou zprávou je, že restaurace a penzion Maxmiliánka nebude, ale dobrá zpráva zase je, že to už nebude ruina. Vedle je Koliba, respektive zbytek původní Koliby, která má jiného vlastníka. Zatím jsme se nedohodli, ačkoliv bychom chtěli, aby tam nějaké restaurační zařízení bylo. Naše představy se doposud se zájmy investora neprotnuly. Věřím, že zdravý rozum zvítězí a něco, co by mohli využívat i Suchdolští při procházkách tímto úžasným údolím, tam vznikne.

Všechna fota: archiv Města Roztoky