Předseda výboru Slavoje Suchdol Ladislav Laška říká: Fotbal bere čas, ale jinak je to radost (1.část)

K životu obce patří už od roku 1921 fotbalový oddíl. Tehdy se jmenoval Sportovní klub Sukdol. V roce 1924, v souladu s přejmenováním obce, změnil název na SK Suchdol. Nyní sdružuje fotbalisty Tělovýchovná jednota Slavoj Suchdol. Předsedou výboru je už od roku 2000 bývalý aktivní hráč Ladislav Laška.

Proto jsem se za ním vydal na besedu o dnešku i minulosti, a to nejen v souvislosti s letošním 95. jubileem suchdolského fotbalu. A protože jsme jako kluci hrávali na jednom plácku, hovor byl bezprostředně přátelský.

■ Fotbalový program letošního roku začal 9. ledna účinkováním na zimním turnaji O Střešovický pohár mužů. Jak jsme dopadli?

Hráli dospělí, áčko a béčko, výběr, protože jsou starší kluci, kteří v zimě na umělku nepůjdou, aby si nezničili nohy…

■ …kolik to bylo?

Hráli jsme s juniorama SK Střešovice 1911 a prohráli 2:0. Nastoupili jsme se šesti dorostencema, ty se musejí vykopat. Čekají nás ještě jednou Střešovice mix, mužstvo ČZU, Statenice, Přílepy, Krňany, Řepy. Končí se v únoru. Byl jsem tam celej zápas a musím říct, že na to, že jsme hráli s dorostencema, tak to nebylo nejhorší. Poločas jsme uhráli 0:0. Kluci se snaží, ale v některých chvílích je vidět, že zkušenost schází. Neumí si poradit s balónem, když k němu jdou tři hráči. Starší kluk udělá kličku, vyvede si balón a jde dál.

Já ale tvrdím, že se kluci musí vykopat. Jakmile je to dorostenec, jinak to nejde. Když se zatratí, může se to celý zabalit. My jsme tady deset, patnáct let neměli mládež, protože jsme byli na škváře. Ta díra je prostě znát, nemáš to čím doplnit. Teprve na trávě jsme začínali s přípravkou a s mladšími žáky.

Kvůli tomu jsme vlastně prodali pozemky u Sokolovny a udělali trávu, aby bylo kde hrát. V té době nám nikdo nechtěl nic dát, museli jsme si poradit sami. A pak jsme založili mládež. To zase chvíli potrvá, než každý doroste.

■ Jak je vůbec složité zajistit provoz šesti mužstev Slavoje? A vejdou se všechny na jedno hřiště?

Za hřištěm máme ještě takový malý plácek s brankou, který jsme museli ohradit. Chodí tam malí kluci, tak tam nemůžeme nechat běhat psy. Je to ve správě suchdolský obce, ale pozemek je magistrátu. Dohodli jsme se, že nám jeho využití povolili. Zatím bezplatně. Takže když je mokro a hřiště by se ničilo, chodíme trénovat dozadu na to malinkatý hřiště, hlavně mládež. Dospělí zase automaticky jdou běhat.

Jasně že velký hřiště dostává za uši, něco to navíc stojí. Vezmi si, že jenom hnojivo nás vyjde za rok na šedesát šest tisíc. Jenom hnojivo. Kde máš benzín? Od oka řeknu osmadvacet tisíc. Co za sekání, to nepočítám. Jsou tu kluci, kteří mají kontejnery a za reklamu na plotě nám odvážejí trávu. To by stálo další peníze. Navíc voda, elektrika.

Buňky, které využíváme, jsou vyhřívaný elektrikou. Na zimu vypustíme vodu a jede jen jeden bungalov. Bez vody, s topením. Provoz oddílu je polykač peněz. A to jsme tací, že do toho něco vrazíme. Ale nesmí o tom vědět manželka… Když to vezmu celkově, tak ročně do toho navíc dvě stě tisíc dodáme ze svýho.

Ať si každý uvědomí, že zatím máme z čeho platit, protože jsme si uchránili x peněz z prodeje, které jsme si schovali pro horší časy. Ale nepůjde to věčně.

■ Jaký je vůbec roční rozpočet?

Někde kolem půl miliónu. Jsou v tom hlavně náklady na mužstva, na hřiště…

■ Každý se pyšní A mužstvem, to hraje 2. třídu Praha, začněme ale nejmladšími. Jaký je vůbec vztah suchdolských dětí k fotbalu?

Choděj, choděj. Napočítali jsme kolem osmdesáti dětí, mládeže jako takový, až po dorost. Máme ještě předškolní přípravku, ty děcka nehrajou soutěže, ale mají trenéra Marka Švarce, kterej se jim věnuje. Abych na nikoho nezapomněl, vyjmenoval bych ještě další trenéry mládežnických mužstev: Petra Kučeru, Lukáše Kučeru, Jana Slabocha, Milana Marka a Víta Trnku.

■ Co jste schopni malým fotbalistům dávat, a co si musejí obstarat sami?

Zaplatí roční příspěvek jednotě 2000 korun ročně, jako každej, a my zajišťujeme všechno, kromě tělocvičen a soustředění, to jim platí rodiče.

■ Takže dresy, míče…

Dresy, míče, branky, navíc se snažíme shánět dotace. Když přijde, tak jsme třeba loni zaplatili i soustředění. Z ohrady máme za plakáty taky nějakou korunu.

■ Letos jste pořádali 1. ročník Memoriálu Jaroslava Doubravy…

To je na počest dlouholetýho člena výboru a brankáře Slavoje.

■ Na Suchdole vůbec žijou fotbalové rody…

Koubkovi, ty hráli snad všichni. Pepík Konta, Venca Papírník, ti tu hrávali v sedmdesátých letech Pražský přebor. Někteří už jsou po smrti, Karel Hudec, Venca Ježdík, Jaroslav Klička, Venca Bůžek, co chytal, nikomu léta neubývaj.

■ Na historii suchdola.cz je fotka mužstva z roku 1949, kde se hledají další jména ke tvářím. Jsou tam Jaroslav Luxík, Josef Bohata, František Bůžek, Bedřich Babulík, Gerhard Babulík…

Pozor, Gery Babulík ještě žije, bydlí u lesa…

Staří páni na snímku ze 6. září 2014. Nahoře zleva: Jiří Doubrava, Zdeněk Filip, Evžen Štipák, Víťa Felčárek Martin Lehečka, Ladislav Laška, Jaroslav Filip, Olda Heller, Michal Fišer a Václav Klepiš. Dole zleva: Zdeněk Ráž, Milan Laštovka, Petr Vorel, Standa Zuvač, Josef Konta, Vít Trnka a Dušan Blaha.

■ Slavný je rok 1974, kdy se mužstvo pod trenérem Bartošem probojovalo do Pražského přeboru. Hráči Bůžek, Lollok, Vácha, Ježdík, Kubát, Papírník, Richtrmoc, Lančí, Hudec, Pařízek, Konta, Cíza, Horyna, Měřínský, Danda a Horák…

Máme tablo z toho roku, nakonec z řady dalších let předtím i potom. Vůbec nejlepší čas z hlediska výsledků byl v těch letech 1973/74 a 1974/75, to jsme kopali Pražský přebor.

Staří páni, kam se už pár let počítá i já, naposledy jsem chytal v pětapadesáti, se aspoň jednou ročně sejdeme na zápase. Je to pokaždý slavnost.

■ Co chystáte k 95. jubileu? Nebo je to ještě daleko?

Oslavy proběhnou v letních měsících, ale už víme, že tradiční Taneční zábava sportovců bude 6. února 2016. Pořádáme taky Dětský den, to se jako při určení termínu plesu vždycky domluvíme s hasičema, abychom se náhodou nesešli. Hasiči ho mají letos 12. června, takže my buď 28. května nebo 4. června, ještě uvidíme.

■ Na historii suchdola.cz je také uvedeno, že v roce 1983 tady byla čtyři mužstva. Nyní je jich šest, takže…

…mezitím dvě zanikly, mládež, ta skončila…

■ …takže je vidět, že se oddíl rozvíjí.

Teď ano, snažíme se. Podporujeme hlavně mládež. Všichni stárneme, někteří aktivní hráči končí, takže potřebujeme mladý. To se pak dá něco dělat.

■ A kolik má vůbec oddíl členů?

Sto osmdesát hlášených. Bez přípravky, ta je mimo. Takže takový dvě stovky.

■ Základem fotbalového provozu je stadion. Hrají tu domácí, ale mnohokrát jsem tu potkal mužstva ze Synot ligy, Plzeň, Ostravu… Jakou máte zkušenost se zájmem o hřiště?

Mají o něj zájem. Dokonce i když jsme měli škváru, tak si ji Holanďani chodili fotit, na čem se tady hraje…

Je fakt, že tu byla ženská reprezentace Řecka, nebo Turecka? Tím to vlastně začalo. Přišly, že i kdyby jim to Fotbalová asociace České republiky (FAČR) nezařídila, že si to sami zaplatí. Nakonec se FAČR s námi domluvila, že nám poskytuje 2500 korun za tréninkovou jednotku. Jedině naše reprezentační áčko tu nebylo, jinak reprezentační 20., 18., 16., ty tady všechny už byly. Taky dívčí reprezentace.

Trávník vyžaduje trvalou péči.

Je to blízko u hotelu. Problém je rehabilitace, ale všichni kvitujou, že nemusejí používat autobus na cestu na hřiště. Tady vyjdou a pěšky jsou tu za chvilku. O dopravu to mají celý levnější. Pravda je, že to začalo výzvou z hotelu, který nám volal, jestli by ligový mančafty mohly přijít na výběh.

Dokonce přijela snad Olomouc a hráči křičeli na trenéra, aby zavolal někoho, co to u nich má na starosti, aby se přišel podívat, jak má vypadat trávník. Tak jsem říkal sekretáři Michalovi Marschovi, který se kromě svý práce o plochu stará: To máš teda pochvalu.

Není to ale zadarmo, stojí nás to těžký peníze. Nejhorší je, že lidi, kteří do sportu nedělají a vidí, že dostáváme dotace, tak nevědí, že všechno stojí peníze. Lidi nejsou zlí, ale spíš závistiví. Ale vidět radost všech, když jsme trávu zahajovali, to byl zážitek, až šly slzy do očí. Zvlášť nejmenší, jak hrdě šli v dresu na „opravdový“ hřiště.

■ Jak se pracuje se sponzory? Díval jsem se na vaše webové stránky a je tam Lionsport, Belsport…

Lionsport prodávají dresy, teplákové soupravy a štulpny, a jak se prodá, tak dostáváme určitou část výdělku. Belsport nám v rámci sponzoringu, když cokoliv nakoupíme, určitou částku vrátí. Toho si moc vážíme. Žijeme sportem prodává v e-shopu dresy, trička, kopačky, a jak si někdo přes naši doménu něco koupí, tak dostaneme určitou část. Mají to bez rizika.

Lepší jsou na ohradě firemní plakáty, tam jsou peníze z toho daný. Není to moc, ale za větší plakát je deset tisíc za rok. Dobrý jsou.

■ Dostáváte něco od radnice?

Když něco přijde z magistrátu, tak se o to dělíme se Sokolem. Je to z peněz za výherní automaty, který jsou určeny jenom na podporu sportu. Letos to bylo 47 tisíc na soustředění a 9 tisíc na Sportovní den.

■ Dává vám něco letiště?

Požádali jsme si a v rámci Sousedské výpomoci jsme dostali na střídačky, na přenosnou branku, na světelnou ceduli, na které můžeme dělat fotbal, ale i atletický závody, závody hasičů, všechno. Stála taky 56 tisíc. Letos bychom měli dostat na lajnovačku. Tady si nemáme na co stěžovat.

■ Odkud dostáváte nejvíc prostředků?

Rozlučka Mladší žáci 12. června 2015.

Nejvíc máme pro mládež od Prahy. Z Pražského fotbalového svazu přijde smlouva, s přesným určením, na co se dají prostředky použít. Řeknu příklad: pošlou ti tři sta tisíc, z toho musí jít sto tisíc na tréninkové pomůcky, sto tisíc na platy trenérů a sto tisíc na jinou činnost. Všechno na mládež.

Zarazilo mě, že na sekání trávy, na benzín to nemůžeš použít. Ale jak budou děcka hrát, když to nebudeme sekat? Když tráva roste, musí se sekat třikrát týdně. To nemá logiku. Vodu tam taky dát nemůžeš, ale děti se tady přece sprchujou. Máme teď novou sekačku, tak to trvá jen tři hodiny. Se starou jsme měli rekord osm hodin!

Pro dospělý se horko těžko shánějí peníze. I proto bychom rádi měli nový hřiště na poli mezi Kamýckou ulicí a ulicí Na mírách, protože by se dalo pronajímat na dopoledne. Hřiště by na sebe víc vydělalo. Podmínkou prodeje stávajícího stadionu a následného stěhování ale je, že zájemce musí nejdřív postavit nové hřiště. Po předání klíče od nového stadionu bychom se stěhovali.

Nechápu, jak kolem toho může být tolik povyku, jako bychom chtěli prodat naše hřiště a čekat na balíku peněz s rukama v klíně. To přece nedává logiku.

Hospodaření by pak snad bylo vyrovnaný. Tady je hřiště i zázemí malý. Navíc každou zimu trneme, aby se něco nestalo s trávou.

■ Kolik vůbec stálo položení trávníku?

Tři a půl miliónu, komplet. Vyčištění prostoru okolo, křovin, stromů. Včetně závlah, včetně studně a drenáží a dvou jímacích jam. V pětačtyřiceti metrech narazili na vodu a pokračovali do dvaašedesáti metrů, tam je křížení, tam je silnej pramen. Vrtaři berou nějakých osmnáct set za metr, to pak skáče.

My jsme nedělali setý trávník, ale koberce. Trvá to tři roky, než se chytne. Dá se na tom hrát, ale to se zvedaj celý koberce, když hráč běží. Dvakrát, třikrát jsme hřiště proseli, už to drží, koberce se nehejbou. Když vezmu jen koberce trávy, tak ty stály 860 tisíc korun. Bez dopravy, to je další pálka.

O trávu se nám stará firma Eurogreen. Když jsme začínali, tak přivezli fotku hřiště z Podkrkonoší. Odepsaný, na novou trávu. Zničila ho sněžná plíseň, která se vytvoří, když je trávník dlouho pod sněhem. Zapaří se a uhnijou kořeny, když se tráva nepostříká. Může se i postříkat, ale jakmile okamžitě zmokne, je to k ničemu.

Myslím, že se to povedlo. Hlavně díky Míšovi Marschovi. To je jeden ze čtyř, se kterými to nejvíc tahnem. Ještě ekonom Petr Vorel, ten ještě hraje, a Míla Procházka, taky bývalej hráč. Bez nich by to nešlo.

■ Dá se srovnat Suchdol s jinými oddíly z okraje Prahy nebo vesnických klubů? Přece jen je Suchdol taková větší příměstská vesnice.

V létě jezdíme na turnaj do Čistý u Rakovníka. Nemají takový zázemí, jako my. Hřiště jako mlat, ale dostávají podstatně víc peněz od obce. Třeba osmdesát tisíc. Když potřebují dresy, dostanou na dresy. Sekání trávy? To je vůbec nezajímá. Přijede člověk z obce a všechno poseká a odveze.

Jasně že třeba Písnice je na tom ještě hůř než my, bojujou o život. Člověk musí bejt trochu zapálenej. Málokdo ti dá korunu zadarmo.

■ Jsi tu od kterého roku?

Začal jsem tu v roce 1970 jako dorostenec. A od roku 2000 dělám předsedu jednoty, takže jsem toho zažil dost a dost.

■ A co ti i dalším spolupracovníkům fotbal dává a co bere?

Bere čas, ale jinak je to radost. Říkávám: Někdo je idiot a bere drogy. Fotbal je taky droga, ale v dobrém slova smyslu. Patří k tomu emoce, jasně, někdy je to na infarkt, ale je to radost. Protože je to sport. Člověka to fakt musí bavit.

O dalších suchdolských fotbalových oddílech i o jejich slučování vypovídá s bohatou fotografickou přílohou stránka historiesuchdola.cz
Stránka oddílu: tjslavojsuchdol.sklub.cz

Foto ze stránek TJ Slavoj Suchdol