Kterak se Suchdol prosoudí (s pravděpodobností větší než menší) ke stavbě Pražského okruhu (i letiště) – 2. část

Jedenáct Městských částí Prahy, včetně MČ Suchdol, dále čtyři obce Středočeského kraje a jeden obyvatel Prahy-Běchovic podalo kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu na zamítavý rozsudek Městského soudu ve věci vedené proti Hl. městu Praze a Ředitelství silnic a dálnic ČR na „nezákonnost přijetí aktualizace Zásad územního rozvoje (ZÚR)“. V podstatě jde o zrušení či spíš zdržení stavby Pražského okruhu. V návaznosti i na znemožnění rozvoje Letiště Praha.

Vzhledem k důležitosti tohoto postupu ovlivňujícího dnešek i budoucnost obce se redakce Suchdolských novin rozhodla věnovat pozornost smyslu i argumentům této kasační stížnosti. V nemenší míře pak veřejné informovanosti o těchto krocích radnic, kde jednu z hlavních rolí hraje ta naše – suchdolská. Abychom se snažili pochopit stanoviska, jejichž formulace jsou velmi podivná, respektive „složitá“. Posuďte sami.

Argumenty naší obce

„Městský soud v Praze přistoupil k přezkumu rozhodnutí tak, že posuzoval námitky navrhovatelů v tom smyslu, zda jsou důvodné v takové míře nezákonnosti, která podstatným, nezanedbatelným způsobem mohla mít vliv na utváření politické diskrece – tj. svobodné vůle orgánu územní samosprávy přijmout opatření. Za kritérium takové míry lze vymezit podstatnou, nezanedbatelnou nezákonnost v procesu pořizování napadené části Aktualizace č. 1 ZÚR či podstatný nedostatek odůvodnění záměru nezbytný pro vytvoření politické diskrece a předpokladů pro kvalifikované a svobodné hlasování orgánu územní samosprávy. Stěžovatelé s takto vymezenými kritérii přezkumu nesouhlasí,“ říká se v názoru naší obce i dalších petentů stížnosti.

„Nezanedbatelná míra se v dosavadní judikatuře vztahovala k porušení zákona a nikoli k vytváření politické diskrece (k tomu srovnej například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2011, sp. zn. 6 Ao 6/2010). Městský soud v Praze tak dále zužuje soudní přezkum, kdy porušení zákona podle něj musí být nejen v nezanedbatelné míře, ale musí mít i vliv na utváření politické diskrece – tj. svobodné vůle orgánu územní samosprávy přijmout opatření. Stěžovatelé tvrdí, že toto nové kritérium je subjektivní – míra nezbytného vlivu na utváření politické diskrece se bude lišit v jednotlivých zastupitelstvech a u jednotlivých zastupitelů – a velmi restriktivní. Rozsah přezkumu je výrazně zúžený oproti dosavadní praxi.“

Stále se pře vztahuje k rozhodnutí zastupitelstva Hl. m. Prahy. „Stěžovatelé tvrdí, že nelze předvídat ani zpětně hodnotit, do jaké míry by zastupitelé byli ochotni akceptovat nezanedbatelnou nezákonnost, nebo jak by se rozhodli, pokud by o dílčí nezákonnosti věděli. Obdobně nelze přezkoumat nebo stanovit, co je nebo má být z hlediska zastupitelů ještě nezákonností zanedbatelnou a jak by o ní rozhodovali. Nové kritérium Městského soudu v Praze by v konečném důsledku vedlo k tomu, že soudy by měly i zvažovat, jakým poměrem hlasů bylo opatření obecné povahy schváleno, zda nerozhodli dva váhající zastupitelé, kteří by se rozhodli jinak v případě zjištění jakékoliv nezákonnosti.“

Stěžovatelé navíc odkazují i na rozsudek 5. senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 25. září 2014 ve věci Karin Andresson a další proti Švédsku (č. 29878/09), který se také zabýval soudním přezkumem výběru varianty záměru schvalovaného ve více fázích rozhodování. Evropský soud pro lidská práva konstatoval, že plně uznává složitost plánování a výstavby infrastruktury, stejně jako veřejných a ekonomických zájmů, o kterých je rozhodováno. Každý stát si jako smluvní strana Evropské úmluvy o lidských právech může svobodně upravit povolovací procesy a článek 6 Úmluvy nepreferuje žádný specifický postup. Zároveň však článek 6 vyžaduje, aby každý jednotlivec měl přístup k soudnímu přezkumu kdykoliv dostatečně určitě tvrdí nezákonný zásah do svých práv (viz případ Athanassoglou a další v. Švýcarsko, odst. 54).

Evropský soud pro lidská práva považoval za nejvhodnější okamžik soudního přezkumu právě přezkum souhlasu vlády, kterým byla vybrána konkrétní varianta. Samotné odmítnutí soudního přezkumu by nebylo porušením čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech, k němu došlo až v navazujících řízeních, ve kterých soudy odmítaly úplný přezkum výběru lokality s odkazem na závaznou povahu souhlasu vlády. Navrhovatelé tak prý neměli přístup k plnému soudnímu přezkumu rozhodnutí orgánu veřejné správy.

Kocourkov dokonán. Co rozhodl soud? Pravda, nepravomocně. „Pokud jde o námitku navrhovatelů, že „vznesli proti návrhu napadeného opatření obecné povahy různé písemné připomínky, připomínky zdůvodnili konkrétními věcnými důvody opřenými o právní argumentaci, ale pořizovatel je vypořádal v příloze č. 6 zcela nedostatečně“, jde o námitku natolik obecnou a nekonkrétní, že není způsobilá přezkumu.“

A dále: „Pokud pak jde o možné dotčení práv samotných navrhovatelů, dlužno poznamenat, že ani jeden z nich nepatří mezi subjekty, které by mohly být účastny ať již společného jednání k návrhu ZÚR (tedy postupu podle § 37 odst. 2 stavebního zákona před novelou, resp. § 37 odst. 3 stavebního zákona po novele), ať již samostatného projednání VVURÚ (Vyhodnocení vlivů územního plány na udržitelný rozvoj území) podle § 37 odst. 4, resp. 6 stavebního zákona.“

Opět otázka variant

Petenti kasační stížnosti se vracejí k odmítnutému požadavku variant. Tvrdí: „Rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Ao 1/2008 – 34 ze dne 18. září 2008 k posuzování variant stanoví: „K tomu, aby bylo možné následně posoudit, zda se příslušné rozhodnutí nachází v mantinelech daných zákonnými pravidly územního plánování obsaženými zejména ve stavebním zákoně, je nezbytné, aby příslušné správní orgány velice pečlivě zvážily všechny v úvahu přicházející varianty řešení území, a to především s ohledem na zajištění harmonického rozvoje lokality. Jimi zvolená varianta musí být následně dostatečným a přesvědčivým způsobem zdůvodněna, přičemž pouhá citace zákonných ustanovení vztahujících se na řešenou problematiku jistě nepostačí, neboť je nanejvýš vhodné a potřebné promítnout preferované řešení na pozadí specifických podmínek a vztahů v posuzovaném území. … Na těchto požadavcích je nutno trvat o to více v situaci, kdy zvolené řešení má podstatným způsobem zasáhnout do stávajícího využití území, jako je tomu v nyní projednávané věci.“

Stěžovatelé dále tvrdí, že z výše uvedeného vyplývá povinnost pořizovatele prověřit varianty nebo invariantnost alespoň dostatečně a přesvědčivě odůvodnit.

Rozhodnutí Městského soudu opírající se o dikci zákona ale říká: „Ustanovení § 38 odst. 2 stavebního zákona, na něž navrhovatelé poukazují, toliko stanoví, že pokud návrh ZÚR obsahuje varianty řešení, navrhne krajský úřad na základě projednání návrhu a VVURÚ zastupitelstvo kraje nejvhodnější varianty. Již z dikce tohoto ustanovení (je uvozeno slovem „pokud“) je tedy zřejmé, že stavební zákon počítá s tím, a to spíše jako s obvyklým případem, že návrh ZÚR bude předkládán jako invariantní.“

Opravdu je třeba stále vznášet požadavek variantnosti, která by – pravda – otevírala možnost k jinému trasování? Stěžovatelé však stále odmítají skutečnost, že „území Prahy je několik set let osídleno a stále intenzivně poslední století dosidlováno, což vede k tomu, že mnoho záměrů má pouze jediné možné řešení a konkuruje mu tak pouze neřešení.“

Právník zastupující stěžovatele, kdysi právník odboru ochrany ovzduší Ministerstva životního prostředí, odmítá vzít v úvahu, že toto dnešní ministerstvo skutečnost, že okruh je koncipován v zásadách v jedné aktivní variantě, nijak nerozporovalo a skutečnost, že je zde jediná aktivní varianta, nijak nekomentovalo.

Stěžovatelé soudí, že Městský soud v Praze nedostatečně vypořádal jejich návrhový bod věcně nesprávného vyhodnocení vlivů, když pouze odkázal na argumentaci odpůrce. Proto tvrdí, že rozsudek Městského soudu v Praze je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů rozhodnutí.

Jak se to dá říci česky? Každý si to přeberme po svém. Nicméně je to názor naší obce.

(Pokračování zítra…)

První část článku ze dne 16.5.2016

Plné znění rozsudku ve věci Letiště
Rosudek MS ve věci okruhu
Kasační stížnost
potvrzení soudu o přijetí stížnodti