Sv. Ludmila a Levý Hradec

O životě sv. Ludmily nám vyprávějí převážně staré kroniky a legendy. Něco vypovídají i archeologické nálezy. Dá se vůbec rekonstruovat život sv. Ludmily na základě informací z takto kusých zdrojů? Spíše si musíme mnohé domýšlet. Často se budeme dívat na sv. Ludmilu prizmatem doby, ve které žijeme.

Život a doba sv. Ludmily

Sv. Ludmila se narodila asi roku 860. Podle Kristiánovy legendy pocházela z Pšova, nynějšího Mělníka. Její otec Slavibor byl jedním z mocných předáků kmene Čechů. Žila v dobách, kdy kmen Čechů často válčil s východofranskou říší. Franské oddíly často pustošily území Čech, dokud nebyl uzavřen mír ve Forchheimu roku 874.

Byla to zároveň doba, kdy na sousední Moravě vznikala velká říše, která se za dob krále Svatopluka rozkládala od Bavorska až po Ukrajinu. Někdy kolem roku 880 se stávají Čechy součástí Velké Moravy. Tato závislost trvá až do roku 895, kdy kníže Spytihněv znovu uznává svrchovanost východofranského krále. Ale nyní zpět ke sv. Ludmile.

Většina počátečních zpráv o sv. Ludmile se váže k létům 880 až 895. Někdy v tomto období si sv. Ludmila bere za muže českého knížete Bořivoje. Bořivoj při jedné ze svých cest na dvůr krále Svatopluka přijímá křest z rukou sv. Metoděje a začíná budovat zárodky pozdějšího českého státu. Jeho moc je pravděpodobně ještě omezena radou starších kmene Čechů a zároveň je vazalem krále Svatopluka.

Je stále volen tradičním způsobem za knížete Čechů na pahorku Žiži, který se rozkládal na území dnešního Pražského hradu. Poté, co zdolal vzpouru proti své vládě, staví na Pražském hradě kostel Panny Marie, čímž pravděpodobně i symbolicky posiluje svou centrální úlohu knížete na území kmene Čechů.

Po svém pokřtění kníže Bořivoj, asi někdy v 80. letech 9. století, staví na Levém Hradci kostel sv. Klimenta a přivádí do Čech i prvního kněze, kterého známe z písemných pramenů. Je jím kněz Kaich a pravděpodobně je znalý latiny a církevní slovanštiny, dvou tehdejších liturgických jazyků, které se používaly na Velké Moravě. Sv. Ludmila je také pokřtěna. Nevíme ovšem, zda byla pokřtěna přímo sv. Metodějem jako kníže Bořivoj.

Staré legendy se v tomto rozcházejí. Pravděpodobně je pokřtěna spíše přímo na Levém Hradci knězem Kaichem. Nicméně se dá předpokládat, že se setkává při některé z cest na Velkou Moravu i se sv. Metodějem, který ji upevňuje ve víře. Pokud se podíváme na celý její pozdější život, je prodchnut nezdolnou vírou, a to i na prahu smrti. Jedním z možných důvodů mohlo být právě její setkání se sv. Metodějem, který patřil ve své době k přední evropské intelektuální i duchovní elitě. Sv. Ludmila musela být dozajista fascinována jeho zjevem i tím, jaké duchovní i kulturní poklady přinesl na Velkou Moravu, i tím co reprezentoval – tehdejší vyspělou religiozitu i kulturu Byzantské říše, nejmocnější říše své doby.

Po smrti knížete Bořivoje kolem roku 890 zřejmě sv. Ludmila řídí osudy českého knížectví, i když formálně je přímým vládcem Čech kníže Svatopluk a později, po jeho smrti v roce 894, její nejstarší syn Spytihněv. Vládla v nelehké době a musela prokázat mimořádné vlastnosti, organizační, diplomatické i válečné, pokud dokázala přežít smrt svého manžela Bořivoje a později i smrt svých dvou synů Spytihněva i Vratislava, kteří se postupně stali českými knížaty, a přitom udržet knížecí stolec pro svůj rod. Tak nějak nám může připadnout na mysl, zda mnohé, co víme o bájné kněžně Libuši z českých legend a mýtů, se vlastně netýká sv. Ludmily? Zda to nebyla právě sv. Ludmila, která inspirovala Kosmu i pozdější kronikáře k sepsání legendy o Libuši?

Roku 895 se Čechy formálně poddávají východofranské říši a stávají se nezávislými na Velké Moravě. Počíná nové období, kdy se na východě objevují noví nájezdníci, kočovní Maďaři, a mapa střední Evropy se opět na čas mění. Velká Morava se rozpadá a jedním z jejích nástupců se stává české knížectví. A to stále pod vládou sv. Ludmily, která je faktickou vládkyní české země. To nám naznačují i pozdější legendy o sv. Václavovi, které vypovídají o jejích sporech se snachou Drahomírou, jež se snaží zaujmout její ústřední postavení v knížecím paláci. Sv. Ludmila dobrovolně odchází na hradiště Tetín, kde je i 15. září 921 zavražděna svými bývalými družiníky Tunou a Gomonem.

Sv. Ludmila a Levý Hradec

O pobytu sv. Ludmily na Levém Hradci nemáme žádné přímé zprávy. Její jméno je v pramenech spojováno pouze s Pšovem (pozdějším Mělníkem), Pražským hradem (který sloužil původně pravděpodobně jako sněmovní pole a později za knížat Spytihněva a Vratislava je opevněn a začíná sloužit jako sídlo českých knížat) a hradištěm Tetín. Nicméně nepřímo můžeme vycházet z toho, že na Levém Hradci byl knížetem založen první známý kostel v Čechách a sv. Ludmila se po svém křtu zcela zajisté účastnila tamních bohoslužeb.

Dále můžeme spekulovat o tom, proč kníže Bořivoj založil první kostel právě na Levém Hradci. S jeho jménem jsou spjata tři místa v pozdějších legendách. Jednak Levý Hradec, dále Pražský hrad, kde zakládá kostel Panny Marie po potlačení povstání proti své osobě, a lesy kolem Berounky, kde potkává poustevníka sv. Ivana a kde je později založeno i hradiště Tetín, kam se uchyluje sv. Ludmila na sklonku svého života. Z těchto kusých zpráv se dá předpokládat, že pravděpodobně Levý Hradec byl jeho ústředním sídlem. Mohlo to být dáno jeho blízkostí k Pražskému hradu a jednak, že ležel u důležitých kupeckých cest, které tehdy vedly přes Prahu na sever do Polabí až do části dnešního Saska, tehdy obývanými slovanskými Srby. Zároveň nám archeologické nálezy z posledních let napovídají, že okolí Levého Hradce bylo důležitým místem časně slovanského osidlování Čech.

Dá se tedy předpokládat, že i sv. Ludmila musela často na Levém Hradci pobývat. A to až do té doby, dokud se ústřední sídlo knížecí vlády nepřesunulo na Pražský hrad. Nicméně i v pozdějších dobách, jak víme ze zpráv o volbě sv. Vojtěch pražským biskupem, pobývala česká knížata často na Levém Hradci. Je tedy možné, že se sem i sv. Ludmila až do svého odchodu na Tetín vracela.

Použitá literatura:

Chaloupecký V. – Na úsvitu křesťanství. Praha 1942

Profantová N. – Kněžna Ludmila. Praha 1996

Třeštík D. – Počátky Přemyslovců. Praha 1998

Třeštík D. – Mýty kmene Čechů. Praha 2003

Nomine Liudmilam. Sborník prací k poctě sv. Ludmily. Mělník 2006

Lutovský M. – Po stopách prvních Přemyslovců. Praha 2006

Autor: Marcel Votípka

Text byl převzat z Roztoky.com, web. převzal článek z časopisu Odraz.