Zpěvačka Petra Janů: Do Dejvic jsem šla za svým chlapem

V Dejvicích žije už hezkou řádku let a nikdy by prý odtud nešla. Zpěvačku Petru Janů (64) tahle čtvrť baví, je tu zvyklá a spokojená. Ve stejném činžovním domě prožila své rockové začátky, nádherný kus života s manželem, hudebním producentem Michalem Zelenkou, a na stejné adrese bydlí dodnes. Z čeho je nejvíc nadšená a čím vším jí tato část metropole učarovala?

■ Když jste přemýšlela, kde se zabydlíte, proč padla volba zrovna na Dejvice?

Ona to nebyla ani tak volba. Přistěhovala jsem se do Dejvic za svým chlapem, bylo to v roce 1973. Michal tady zdědil byt po mamince. Já jsem tehdy bydlela na Smíchově v Ženských domovech. A když jsme se dali dohromady, tak jsem se k němu přistěhovala.

■ Máte nějaké zkušenosti i s bydlením v podnájmu?

Když jsem nastoupila do Semaforu, tak jsem byla samozřejmě rozhádaná s rodinou, která žila v Praze. Táta byl tvrdá palice a já jsem taky tvrdá palice. Takže jsem si řekla, že k nim nikdy, že se o sebe postarám sama. Bydlela jsem po podnájmech, chvíli u tchyně Jirky Císlera. Potom mi ale někdo z divadla sehnal moje první stálé bydlení ve zmíněných Ženských domovech. V pokoji jsme byly dvě, šlo o velmi depresivní prostředí, dokonce jsem o tom nazpívala písničku, která se jmenuje Ženské domovy číslo 609, to byl můj pokoj.

 ■ Takže stěhování na Prahu 6 bylo vysvobozením?

Určitě. Nejdříve jsme s Míšou žili v bytě po jeho mamince. Pak se povedla výměna hned vedle se staršími manželi, kteří měli větší byt. Takže jsme se přestěhovali a zabydleli se v bytě, který měl 160 metrů čtverečních. Tam jsme žili až do roku 2011, než Míša odešel. Jenže tam na mě všechno padalo.

Manžel mi v tom bytě umřel a prostor byl pro mě moc velký. Zkrátka, rozhodla jsem se z toho bytu odejít. A v tu chvíli se ke mně začal osud otáčet zase tou přívětivější stranou. Tehdy šlo ještě o byt obecní, takže mě čekalo vyřizování na radnici. Jenže já mám z úřadů hrůzu, a navíc jsem vůbec nevěděla, na koho se obrátit.

Napsala jsem proto paní starostce, že mi zemřel manžel, že nabízím velký byt k výměně, a zda by mi nepomohli s hledáním nějakého menšího. Starostka to přehodila na úřednici, která měla na starost bytový fond. A musím říct, že to byla neuvěřitelná úřednice. Po roce papírování jsem se stěhovala do dvoupokojáku, a vlastně jen přes dveře.

■ Podařilo se vám tedy zůstat na stejné adrese?

Když jsme si s paní úřednicí daly rande a probíraly mou situaci, zmínila jsem se, že hned naproti přes chodbu žije člověk, který nevypadá, že bude schopný platit zvýšené nájemné. A nato jsem se od ní dozvěděla, že ten soused je už několik měsíců kvůli dluhu na nájemném ve výpovědi a že se byt co nevidět uvolní. Brala jsem to jako pokyn shůry, menší byt jsem nakonec získala, zařídila si ho podle svého vkusu a jsem v něm velmi spokojená.

■ Jak se v Dejvicích žije?

Dejvice jsou čtvrtí, která mě baví. Rozlehlé, vzdušné… Jsem vlastně starousedlík, je to už spousta let, co v Dejvicích žiju, jsem tu zvyklá, jsem tu spokojená a určitě bych odtud neodešla. Pokud nesháním něco speciálního, tak by mi úplně stačilo běhat jen po Dejvicích, protože tady je úplně všechno. Dokonce se sem přestěhoval i můj oblíbený butik 5th Avenue, kde nakupuji večerní šaty. Za normální peníze, protože to jsou pro mě montérky, potřebuji tak dvoje troje na každou sezonu. Jsou tu obchody všeho druhu, teď tu otevřeli i nový supermarket.

Dejvice jsou i plné příjemných restaurací, úžasné jsou Grosseto nebo Cesta časem… všechno tu mám po ruce, jen pár kroků i svoje oblíbené fitko.

■ Mít posilovnu kousek od domu je výhoda. Jak často chodíte cvičit

Do své oblíbené posilovny Fitness Podbaba, která sídlí v hotelu International, chodím už od roku 1997. Třikrát týdně absolvuji intenzivní hodinový trénink, který mi na míru sestavuje moje úžasná trenérka Zuzanka. Teď po svátcích mi dává obzvlášť do kožichu. Trvá mi většinou tak měsíc, než se dostanu do formy. A když potřebuji nějaké to kilo shodit, tak si ke cvičení nasadím ještě českou proteinovou dietu, díky které mám během dvou až tří týdnů dole až pět kilo. Ketodieta mi vždycky pomůže váhu srovnat, přitom nemám pocit hladu. Objednat si můžu nejrůznější dobroty, které mi přiveze zásilková služba až do bytu.

■ Když máte chuť projít se na čerstvém vzduchu, kam zamíříte?

Hrozně ráda chodím nahoru na Babu, kde je pěkně, na procházky je senzační i Stromovka. Ráda se procházím třeba i po Hanspaulce, kde jsou krásné domy a uklidňující prostředí. Procházet se dá ale vlastně po celých Dejvicích.

■ Jaké u vás panují sousedské vztahy?

Žiju v Dejvicích dlouho, takže znám opravdu hodně lidí. A je to příjemné, že to tu není až tak anonymní. I když teď, jak se prodávaly byty, se sem nastěhovalo hodně mladých rodin s dětmi, které neznám, jen se zdravíme na chodbě. Dřív jsme si se sousedy pokecali, probrali problémy. Z těch starousedlíků tu mám akorát jednu sousedku. A děkuji za ni, protože mít souseda, kterému můžete nechat klíče, je k nezaplacení.

■ Přivítala jste zavedení parkovacích zón v Praze 6?

Je spousta lidí, kteří na to nadávají. Ale já děkuji naší radnici, že parkovací zóny zavedla. Protože teď už je určitá naděje, že rezident zaparkuje. Dřív to fungovalo tak, že třeba lidi ze Suchdola nebo z Roztok dojeli autem k metru, a místní pak neměli kde zaparkovat.

■ Co připravujete v tomto roce pro své fanoušky?

Zásadní věc bude mé narozeninové turné, které připravuji na podzim. Zatím je to deset koncertů po velkých městech a turné by se mělo jmenovat Léta bláznivá. Měla bych tam mít hosty a užít si to. Mám teď rok novou kapelu – Amsterodam, strašně mě to zase nakoplo, baví mě to, kluci napsali nové písničky a je to taková energická muzika, která mě nabíjí. Měla jsem totiž pocit, že stagnuju, zezadu jsem od bývalé kapely necítila žádnou podporu. Teď mě ti kluci mají rádi, držíme při sobě, je to úplně něco jinýho. Vracím se vlastně ke svým začátkům, kdy jsem dělala rockovou muziku. Kromě turné mám každý měsíc kolem desítky vystoupení, zkrátka takový normální nudný život umělce…

Zdroj: Blesk.cz