Přečetli jsme: Stres u lidí – pomocník, nebo zabiják?

Již dlouho víme, že změnu na fyziologické úrovni provází i změna na úrovni psychiky a emocí; stejně jako emoční a psychické změny stavu jedince vedou k změnám fyziologickým. Pojem stres lze chápat různě, jisté je, že chronický stres je spouštěčem většiny civilizačních chorob.

Zjednodušeně lze na stres nahlížet podle Ganongovy definice stresu jako na stav zdravého organismu zvířete nebo člověka, v němž se ve zvýšené míře vyplavuje adrenokortikotropní hormon. Obecně je lepší mluvit spíše o stresové reakci, stresoru, akutním stresu nebo chronickém stresu (viz rámeček). Akutní stresová reakce nám má pomáhat zvládnout nestandardní podmínky (útok, chlad, horko, vysoký tlak, hlad apod.) a zvýšit pravděpodobnost našeho přežití.

 

 

Když nám „jde o život“,

potřebujeme

hodně síly a vytrvalosti

 a dobrého úsudku,

též je užitečné

tolik nevnímat bolest

 

Pokud však stres prožíváme často (nebo příliš intenzivně), může to vést k chronickému stresu, který je mimo jiné považován za hlavní spouštěč většiny civilizačních chorob (obezita, cukrovka druhého typu, rakovina, astma, dermatitidy, neurózy, kardiovaskulární choroby apod.).

 

AKUTNÍ STRES

Během akutní stresové reakce dochází jak k zapojení evolučně starší hormonální dráhy sympatikus–nadledviny, tak evolučně mladší dráhy hypotalamus–hypofýza–nadledviny. Stimulace dráhy sympatikus–nadledviny vede většinou k jedné z pěti reakcí, které se dají souborně nazvat jako 5 F (fight, flight, freeze, fear and faint – boj, útěk, zmrznutí, strach a omdlení). Této teorii se říká „útoč, nebo prchej“. Fyziologicky se akutní stresová reakce projeví zvýšením metabolismu (hladiny glukózy v krvi), dechové a tepové frekvence. Dojde též k utlumení vnímání bolesti, deaktivaci gastrointestinálního traktu (jeho koncová část může být naopak aktivována), utlumení reprodukčních potřeb, ale také snížení funkcí imunitního systému.

Když nám „jde o život“, potřebujeme hodně síly a vytrvalosti (dodávkou glukózy a kyslíku do svalů) a dobrého úsudku (dodávkou glukózy a O2 do mozku), též je užitečné tolik nevnímat bolest. (1] Vše ostatní, co nepotřebujeme k bezprostřednímu přežití, je dočasně „vypnuto“.
Hormonem spouštějícím akutní stresovou reakci je kortikoliberin z hypotalamu, jenž působí na hypofýzu, kde se tvoří adrenokortikotropní hormon stimulující produkci hormonů nadledvin (kortizolu a katecholaminů – adrenalinu a noradrenalinu).

Adrenalin je jak neurotransmiter, tak i hormon, zodpovědný především za zvýšení tepové frekvence, zvýšení toku krve do svalů a zvýšení obsahu glukózy v krvi.
Noradrenalin je neurotransmiter sympatiku, má modulačně stimulující účinek na řadu orgánů i za cenu vyšší spotřeby energie a vyššího opotřebení orgánu (v srdci způsobuje zvýšení objemu čerpané krve, v játrech zvyšuje produkci glukózy, s čímž souvisí i stimulace produkce glukagonu ve slinivce).

Kortizol patří strukturně mezi steroidní hormony a funkčně mezi glukokortikoidy.
Podporuje metabolismus cukrů, tuků i bílkovin. Ačkoli se v lidském těle v závislosti na různém typu stresoru (potravinová restrikce, chlad, přehřátí, intoxikace, infekce, pobyt ve vysokých nadmořských výškách, dehydratace, popáleniny, podchlazení atd.) produkuje a působí celá řada biologicky aktivních látek, kortizol (jeho hladina) zůstává hlavním ukazatelem fyziologické odpovědi organismu na stresor. Kortizol se v těle vyskytuje běžně a jeho konkrétní hladina se řídí cirkadiánním rytmem.

 

CHRONICKÝ STRES

Ve srovnání s akutním stresem je chronický stres skutečným škůdcem i zabijákem.
Stále častěji je chronický stres považován za jeden z faktorů podporujících i rozvoj vzniku kardiovaskulárních chorob, metabolického syndromu (souvisejícího s obezitou a cukrovkou 2. typu), ale i rakoviny. Za hlavní faktory podporující vznik těchto chronických onemocnění jsou považovány především stresová tachykardie (zvýšení srdeční frekvence), (dlouhodobé nebo opakované) zvýšení hladiny glukózy a snížení obranyschopnosti.

Během chronického stresu je z vegetativního nervstva aktivní spíše parasympatikus, který působí na vegetativní funkce organismu spíše tlumivě. Nicméně působí stimulačně například na motilitu tlustého střeva nebo na slinění. (2] Na rozdíl od akutního stresu, kde zvýšená hladina kortizolu působí pouze krátkodobě, je vliv zvýšené hladiny prohlouben jeho dlouhodobým působením (často i týdnů, měsíců nebo dokonce i let).

 

Negativní dopady dlouhodobého účinku kortizolu lze shrnout: l při dlouhodobém působení (nebo při příliš vysokých dávkách) tlumí kognitivní a paměťovou činnost mozku (především hipokampu) – při vysokých dávkách je dokonce neurotoxický a redukuje objem hipokampu; l tlumí činnost imunitního systému, což se v dlouhodobém působení projeví přinejmenším sníženou obranyschopností organismu; l časté, opakované nebo dlouhodobé zvýšení obsahu glukózy bez jejího okamžitého využití vede k trvalému zvýšení její hladiny následované rozvojem hyposenzitivity (cukrovka 2. typu); l obecně zvýšené hladiny (gluko)kortikoidů způsobují steroidní diabetes – poruchu glukózového metabolismu, kdy glukokortikoidy zvyšují tvorbu glukózy v játrech a snižují utilizaci glukózy v periferních tkáních; l při velmi vysokých hladinách stresu kortizol podporuje ukládání tuku, a to zejména v oblasti obličeje a trupu – tzv. Cushingův syndrom; l v neposlední řadě vede opakované a dlouhé působení stresorů k trvalému zvýšení krevního tlaku a srdeční frekvence, které může vést i k srdeční arytmii.

Většina poruch způsobených dlouhodobou expozicí kortizolu je do jisté míry vratná, nicméně zmíníme alespoň jeden příklad nevratného poškození mozku vlivem opakované dlouhodobé nebo velmi intenzivní expozice. Nejcitlivější strukturou mozku pro kortizol je hipokampus, tedy struktura zodpovědná za vědomou paměť. Ta funkčně dozrává okolo šestého roku věku dítěte.

 

Chronickému stresu

musíme předcházet

nebo jej musíme

zvládat a usměrňovat

 

V hipokampu se nacházejí speciální receptory sloužící k selektivnímu „vychytávání“ kortizolu, je-li jeho koncentrace zvýšena. Tím napomáhají „prodloužit“ správné fungování hipokampu i ve stresových situacích (kdy je hladina kortizolu v krvi již „neurotoxická“). Pokud je však v období dozrávání v hipokampu počet těchto receptorů snížen působením vysokých dávek kortizolu (například opakovaným velmi silným stresem), sníží se i schopnost tolerance daného jedince (i v budoucnu) pro vyšší hladiny kortizolu. (3] Takoví jedinci pak mají zhoršenou schopnost učení a paměť; ve stresových situacích v podstatě nemohou ani využít benefitu lehce zvýšené hladiny kortizolu s jeho stimulačními účinky na hipokampus.
 

OHROŽUJE KAŽDODENNÍ STRES I VÁS?

Obecně může mít chronický stres v naší „uspěchané“ společnosti zaměřené především na výkon, úspěch a růst mnoho podob. Většinou se nás již netýká chronický stres vzniklý soustavnou fyzickou námahou (prací na poli) ani občasnou potravinovou restrikcí (sezonním nedostatkem potravy). Dnes se nás týkají především různé formy syndromu vyhoření z obav o nenaplnění požadavků (vlastních, rodičů, nadřízených) na splnění (životních) cílů. Často pracujeme pod emočním tlakem, kdy je třeba stanovenou činnost dokončit a odevzdat v zadaném termínu. V současné době jsou naše hodnoty často nastaveny na okamžitý zisk jednotlivce. Spadáme tak do stále rychleji se točícího víru vysokých nároků a nedostatku času.

Chronickému stresu musíme předcházet nebo jej musíme zvládat a usměrňovat. Tím se zabývají tzv. zvládací strategie.

Preventivně se nabízí jednoduché opatření: realisticky ohodnotíme naše schopnosti a vlohy a také si připustíme slabé stránky (jakási SWOT analýza), uvědomíme si, jaké jsou naše kvality a hodnoty.

Dále je dobré naslouchat signálům našeho těla. To není „hloupý stroj“, ale neustále nám vysílá informace o tom, co pro něj je a není dobré. Zařazení dechových a relaxačních technik a pravidelného pohybu do běžného života nám pomůže zvládat nepřiměřený či chronický stres. (4]
 

K DALŠÍMU ČTENÍ… (1] DOI: 10.1016/0149-7634(80)90028-7 (2] https://www.health.harvard.edu/staying-healthy/ understanding-the-stress-response (3] DOI: 10.1016/j.nbd.2012.03.012 (4] R. Honzák, Vesmír 87, 745, 2008/11

 

֎        ֎        ֎

 

RNDr. PhDr. Ing. Jana Jaklová Dytrtová, Ph. D., (*1980) vystudovala fyzikální chemii na Přírodovědecké fakultě UK, biologii s výtvarnou výchovou na PedF UK a Fakultu lesnickou a environmentální ČZU v Praze. Nyní působí v ÚOCHB AV ČR, kde se zabývá vývojem instrumentálních metod pro mimikování biochemických systémů. Na FTVS UK působí jako pedagog (od roku 2013) a zabývá se vlivem stresu.

 

Mgr. Eva Prokešová, Ph. D., (*1978) vystudovala tělesnou a pracovní výchovu zdravotně postižených na FTVS UK a magisterské studium EMMAPA (Katholieke Universiteit Leuven, Belgie), Sport Science Department – University of Stellenbosch (JAR), Norwegian School of Sport Sciences (Norsko). Od roku 2008 působí jako pedagog na FTVS UK.

 

Ing. Michal Jakl, Ph. D., (*1977) vystudoval ČZU v Praze, kde působí jako pedagog. Zabývá se interakcemi biologicky aktivních látek v modelových systémech.

 

Doc. MUDr. Jan Heller, CSc., (*1952) vystudoval 3. LF UK, v současnosti působí na FTVS UK jako pedagog. Zabývá se fyziologií tělesné zátěže.

 

Doc. PhDr. Miroslav Petr, Ph. D., (*1978) vystudoval FTVS UK, kde v současnosti působí jako pedagog. Zabývá se sportovní výživou a genomikou. Stresor – podnět spouštějící stresovou reakci organismu, např. přímé ohrožení života (požár, autonehoda apod.), úmrtí blízké osoby, strach (ze selhání, z veřejného vystoupení apod.) atd. Stresová reakce – soubor fyziologických, emočních a behaviorálních reakcí organismu vyvolaných stresorem; představuje výraznější odchylku od normálu – skutečné nebo domnělé narušení integrity organismu. Akutní stres (eustres) – fyziologická odpověď organismu na reálně hrozící nebezpečí. Vede k nabuzení organismu, zvýšení rychlosti reakcí a vyšší efektivitě akcí. Chronický stres (distres) – fyziologická odpověď často doprovázená i silnou změnou emočního profilu jedince jako reakce na dlouhotrvající (opakovanou) expozici stresoru.

 

Zdroj: Vesmír, ilustrace www.svet-zdravi.cz

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna