Velkou cenu LSFF 2015 získal film o skutečném jídle

Velkou cenu LSFF 2015 spojenou s finanční odměnou 3000 Eur získal americký film “Na obranu jídla” režiséra Michaela Schwarze. Cenu ministra zemědělství získal film „Polyfaces“ autorů Lisy Heenanové a Darrena J. Dohertyho, cenu studentské poroty film „Jak se dělá prales“ Rity Schlambergerové. Ocenění za popularizaci vědy putuje Romanu Vaňkovi za popularizaci potravinářské vědy.

Proč by mělo něco tak samozřejmého, jako je jídlo, potřebovat obranu? Třeba proto, že hmota, kterou si kupujeme v supermarketech a nakládáme na talíř, často vůbec žádné jídlo není. Režisér Michael Schwarz a scenárista Edward Gray vytvořili podle stejnojmenného bestselleru Michaela Pollana průlomový dokument „Na obranu jídla“, který přináší jednoduchou odpověď na složitou otázku: “Co máme jíst?” Ta zní docela nepřekvapivě: “Jezte JÍDLO.” Porota ocenila způsob, jakým autoři odhalují, kde se lidstvo ztratilo na cestě od “jídla” k “poživatinám” a co všechno je třeba udělat, aby se do otázek produkce potravin vrátil zdravý rozum.

Cenu ministra zemědělství získal australský snímek Polyfaces režisérky Lisy Heenan. Film přibližuje život na proslulé farmě Polyface v americké Virginii, která využívá metody regenerativního zemědělství. Její majitel Joel Salatin zdokonalil metody svých předků do podoby, která na jednu stranu přináší vysokou kvalitu, na druhou stranu vrací přírodě její původní ráz. Ministr zemědělství ocenil film především za ucelené ukázání možností, jak lze spojit respekt ke krajině a vysoce kvalitní zemědělskou produkci.

Cena Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů putuje německému režisérovi Valentinu Thurnovi za film “10 miliard: Co máte na talíři?” Porota udělila cenu za široký analytický pohled na globální produkci a distribuci. Do roku 2050 dosáhne světová populace počtu 10 miliard a otázka potravinové bezpečnosti je již dnes v centru celosvětové pozornosti. Režisér mapuje jednotlivé možnosti řešení potravinové krize a představuje možnosti současných inovací i budoucích vizí.

Cenu Provozně ekonomické fakulty získal německý režisér Philpp Enders za film „Peníze: Manuál pro zmateného uživatele“. Porota udělila cenu za vtipný a názorný popis fungování globálního monetárního systému a za představení jeho současných limitací a možností. Režisér Philipp Enders zpovídá filosofy, ekonomy, bankéře i obyčejné lidi postižené kolapsem finančních trhů a hledá, zda je možné nastavit nějaký systém s lidskou tváří.

Cena děkana Fakulty tropického zemědělství putuje do Německa díky režisérce Sarah Zierul a jejímu filmu „Cenová válka o banány – Příliš laciná rozhodnutí”. Porota udělila cenu za analýzu praktik obchodních řetězců, které strategicky využívají jednu z běžných komodit, banány, k marketingové politice, která v důsledku poškozuje producenty banánů a znemožňuje férovější nastavení vztahů. Režisérka však dochází k závěru, že poslední slovo může mít zákazník.

Cenu Technické fakulty obdržel britsko-řecký film „Tajný život materiálů“ režiséra Panose Raptise. Porota udělila cenu za představení revolučních změn, jimiž prochází dnešní vývoj v oblasti nejnovějších materiálů. Dokument Panose Raptise názorně ukazuje, že možnosti nových materiálů budou vyžadovat také velmi výrazné změny v našem myšlení a v jejich používání.

Cena Fakulty lesnické a dřevařské jde francouzskému filmu „Zpeněžit přírodu” autorů Sandrine Feydel a Denise Delestraca. Porota uděluje cenu za analýzu problémů souvisejících se zaváděním obchodu s povolenkami na ohrožené druhy. Tyto nové ekonomické nástroje mají vést k ochraně přírody, ale režisérka ukazuje řadu absurdních situací, které svědčí o opaku. Film také pojmenovává řadu kořenů současné globální krize.

Cenu děkana Fakulty životního prostředí získal film „Tep ledovce” německé režisérky Martiny Treusch. Porota ocenila představení nových metod, které moderní věda používá při studiu globálních změn klimatu. Chování ledovců v Grónsku bude v mnohém určující nejen pro vzestup hladiny světových oceánů.

Cena studentské poroty putuje Ritě Schlambergerové (Rakousko) za film „Jak se dělá prales“. Porota uděluje cenu za poutavé představení přirozených přírodních mechanismů, které, pokud jím je ponechán prostor, dokáží doslova zázraky.