Starosta Únětic Vladimír Vytiska říká: Samospráva by měla kultivovat veřejný prostor

Únětice jsou se Suchdolem spojeny nejen Tichým údolím, ale především dlouhou společnou historií. Ví o nich každý žák i student, a sice od let 1870 až 1882, kdy roztocký lékař Čeněk Ryzner na Holém vrchu objevil a prozkoumal pravěké pohřebiště z doby bronzové. Celá tato část evropské kultury se pak jmenuje Únětická.

Sousedské společenství čítající na sedm stovek obyvatel se na čas pravidelně zvyšuje díky mši v kostele Nanebevzetí Panny Marie, zřízeného roku 1132. Suchdol je také spolu s Úněticemi v patnáctičlenném sdružení Prague Airport Region, založeném v roce 1997 na základě společných zájmů obcí kolem Letiště Václava Havla. Předsedou tohoto sdružení i členem správní rady Airport Regions Conference, což je mezinárodní organizace obcí a regionů kolem letišť v celé Evropě, je právě starosta Únětic ing. Vladimír Vytiska.

Kaple sv. Josefa – Pěstouna na únětickém hřbitově.

■ Když se řekne Suchdol, co to pro vás znamená?

Soused. Je pro nás prvním kontaktem s Prahou.

Pamatuju doby, kdy k nám nejezdily autobusy, takže jsme na ně chodili pěšky na Suchdol. Vrátím-li se dál do historie, tak suchdolští sem chodili do školy, na hřbitově máme skoro třicet procent suchdolských. Je to dost na to, abychom měli k Suchdolu poměrně silný vztah a abychom ho pěstovali a kultivovali.

■ Suchdolští rádi vzpomínají na své předky, kteří až do roku 1931 získávali první vzdělání právě v Úněticích. Je toho opravdu hodně, co nás spojuje. Co samospráva poměrně malého kolektivu lidí považuje za nejdůležitější?

Přiměřená velikost obce je základní podmínkou pro úvahy, co je třeba dělat. Jde samozřejmě o absolutní čísla, ale zároveň o dynamiku rozvoje, aby se obec spíš evolučně rozvíjela. Velké developerské projekty, které by třeba k prvnímu lednu přivedly stovky lidí na místo, které má pár stovek lidí, jsou vždy nebezpečné. To se nám podařilo eliminovat různým způsobem. Lidé se k nám spíš stěhovali postupně, integrovali se také do obce dřív, než se zabydleli, protože měli určité problémy s výstavbou svých domů. Chodili na obec a žádali o pomoc, takže jsme s nimi komunikovali prakticky od začátku.

Naše poměrně velká rodina docela dobře funguje. Vesnická struktura je jiná, než městská. Je méně anonymní. Skutečnost, že si víc vidíte do talíře, přináší nevýhody, ale i výhody. Mám pocit, že většině lidí, kteří sem v poslední době přišli, onen spíš sousedský způsob života vyhovuje…

■ …a co tedy samospráva?

Zásadně by měla kultivovat jak veřejný prostor, tak kulturu vztahů a komunikace mezi lidmi. Zkrátka kulturu v tom nejširším slova smyslu. My používáme termín únětická kultura tak, že to není jen pojem pro archeologický soubor atributů charakterizujících určitý stupeň vývoje společnosti, urbanismu, ale i obraz současného života. Nakonec to spolu úzce souvisí.

Kultivace veřejného prostoru vytváří v obci místa, kde se lidé, pozitivně naladěni, mohou rádi scházet. Samozřejmě nejenomže si povídají vtipy nebo „veselé historky z natáčení“, ale mluví i o tom, co by se kolem jejich bydliště mohlo udělat či změnit. Pak je třeba s tím pracovat.

Když budu konkrétní: Ráno vstanete a jedete do práce. Takže dostupný autobus, zastávka. Potřebujete nakoupit, to znamená vybavený krám. Hospoda, hřiště…

Potíž je, že na všechny plány i představy nejsou peníze, takže všechno hrnete před sebou. Jako muzikant bych použil podobenství se zvukařem s mixážním pultem před sebou, kdy musíte udržet vše, co vám na pódiu hraje, v určité rovnováze. V žádné oblasti vám nesmí nic utéct, vše musíte udržet v nějaké harmonii.

■ Když jste mluvil o výstavbě, stavební úřad máte kde?

V Roztokách.

■ Přes Suchdol i Únětice denně lítají letadla. Jaký máte vztah k letišti a jak se třeba díváte na plánované zřízení paralelní dráhy?

Pro mě je to otázka na samostatný rozhovor. Hodně se v tom angažuju, protože jsem od letošního roku předsedou sdružení Prague Airport Region. Zapojili jsme se před lety do evropského společenství obcí kolem velkých letišť Airport Regions Conference, jsem dokonce členem správní rady. Je to docela silné společenství spojující regiony kolem Frankfurtu, londýnského Heathrow, Barcelony atd. atd. Sbíráme zkušenosti, abychom se pouštěli do věcí, které jsou už vyzkoušené.

Tato instituce má dva cíle: zmírnění negativních vlivů, především hluku, dopravní zátěže a emisí a kompenzace toho, co zmírnit už nejde.

Začali jsme s tím u nás v jednání s letištěm opačně, hlavně kompenzacemi. Necítili jsme se dost silní, i z odborného hlediska, k prosazování onoho zmírnění dopadů provozu. Dokázali jsme získat nějaké finance z letiště a postupně tomu dát určitý řád a formu smlouvy mezi letištěm a naším sdružením o vytvoření fondů na podporu projektů v oblasti životního prostředí, ale i sociální a kulturní. V poslední době se zapojujeme do různých evropských projektů, v rámci kterých si předáváme dobré zkušenosti a snažíme se zapojit i letiště, Středočeský kraj a Prahu.

Jsou to především mediační metody, které se používají třeba v okolí Vídně nebo Frankfurtu, když se chystaly nějaké letištní stavby. Takže mediace sloužila k nalezení koncensu, což se nám líbí. Souvisí to s určitou kulturou, o níž jsme už mluvili.

Zákopová válka, která se tu vede jak ze strany letiště, tak municipalit, přináší soudní žaloby, čekání na chybu partnera. Já si myslím, že to nejsou metody, jak by se mělo o tak důležitých věcech, jako je dopravní infrastruktura, jednat. Celé je to pak strašně drahé a frustrující.

■ Jak v tomto smyslu se Suchdolem spolupracujete?

Suchdol je členem sdružení Prague Airport Region a docela aktivním. Máme na něco rozdílné názory, ale my jsme si řekli, abychom mohli společně fungovat, tak nemůžeme očekávat, že budeme mít na všechno shodný názor, jinak to můžeme rozpustit. Existuje řada dobrých důvodů, proč postupovat společně. Samozřejmě podle polohy místa a vzhledem ke drahám je postoj odlišný.

Obecně lze říci, že ve sdružení převládá spíše souhlas se stavbou paralelní dráhy, ale Suchdol a Hostivice mají jiný názor. To je postoj zcela v kompetenci vedení městské části či obce.

Mediační metody přinášejí do jednání systém a určitou kulturu. Je to sice časově i finančně náročné, ale myslím, že se to vyplatí. Na Suchdole probíhala diskuse v rámci EIA, ale to je málo. Na takových jednáních se obvykle pro nedostatek času, prostoru dostávají ke slovu většinou jen vyhraněné názory, které spíše přilévají vodu do ohně. Což je v rozporu s principy mediační metody. V jejím rámci se pořádají ne jednotky, ale desítky podobných jednání zaměřených na konkrétní části projektů, dopadů, možných změn. Je tam nestranný mediátor, který to setkání řídí a koriguje. To se tady nedělo. Tady vždy zasedly dvě strany, které se poštěkaly, domluva žádná.

■ Ale nějaké zásady se přece jen prosadily.

Například z jednání o EIA vyšly závěry o omezení nočního lítání. Kolem Frankfurtu i Vídně se to třeba výrazně omezuje, až skoro zakazuje, což by mělo nějak tak dopadnout i u nás.

U nás většina lidí letiště bere, a je si vědoma výhod, anglické motto našeho sdružení zní: Make the Best of your Airport. Zhruba se to dá přeložit: Využij co nejlíp svého letiště (když už tady je). Využij, ne zneužij. A také to není o tom, nechat se uplatit. Respektovat, že letadla nemohou ze dne na den létat potichu, ale dá se v tom něco dělat. Jistě mohou létat v režimu, který je přátelštější k životnímu prostředí.

■ Z jiného soudku. Jak spolupracujete s velkým ekonomickým celkem v obci? Jaké máte vztahy s podnikateli?

Záleží to na lidech. Hlavně má smysl mluvit o Únětickém pivovaru. S pivovarem se vůbec dobře navazují vztahy – především je to spojeno s tím jejich produktem. Tady to funguje vůbec obecně dobře. Management s velkým předstihem přišel na obec a hodně jsme toho řešili společně. Od začátku přišel s myšlenkou, že se zapojí do trendů společensko – kulturních akcí. Že máme masopusty, posvícení, to vzal za své. I to, že se pivo bude jmenovat únětické atd., to je bezva. Finančně to nemáme nastaveno na nějakou přímou podporu, ale pomáhají nám.

■ Zašťiťují třeba cyklistický závod na Suchdole… Zkrátka vnímají region v širším slova smyslu.

Ano, přesně. Je to v centru obce poměrně velký provoz. Stanovili jsme si určitá pravidla. Je tam docela tlak na zvyšování výroby, s nímž je třeba se vyrovnat. Jde hlavně o dopravní zátěž a odpadní vody. Naše infrastruktura není stavěná na kamionový provoz.

■ A jak tedy vnímáte možné změny dopravní infrastruktury? Plánujete rozšíření silnic?

Zpracovali jsme projekt zklidnění Rýznerovy ulice s cílem zajistit větší bezpečnost chodců, čímž říkáme, že chceme zpomalit provoz. K tomu jsou dobré zatáčky, a my nechystáme změny tras silnic, ani rozšiřování vozovek. Naopak spíš je zužovat, třeba u špejcharu, kde bude chodník, možná zvýšené přechody. Je tam rovinka, kde se jezdí docela rychle. Plánovaných opatření na zvýšení bezpečnosti chodců je podle zpracované studie asi dvacet. Jsou to chodníky, přechody, grafická vodorovná značení a dopravní značky.

Je to dost důležitá otázka, protože tady je v plánu obchvat obce, je to spíš obchvat Statenic, mají to v územním plánu. Vlastně v katastru obce Černý vůl, což je součást Statenic. Tam je problém s mostem, je tam silnice 2. třídy, my máme 3. třídu, ale na silnici 2. třídy je velký provoz. To je problém krajské infrastruktury, která graduje u výstupu z Horoměřic Na padesátník, kde provoz houstne a vůbec je to spíš pro kaskadéry. Vzhledem k tomu, že to souvisí s obchvatem Prahy a nic se s tím absolutně nedělá, můžeme očekávat, že v horizontu pěti až sedmi let, že tam nic nezmění. Nelze tu komunikaci opravit a přivést do Horoměřic a tím na statenický mostek mraky aut.

K obchvatu kolem Statenic bych chtěl říci, že tady se vůbec nedá nic stavět bez kontroverze. Vede to nad horním rybníkem a nad údolím, kde by měla vzniknout silnice 2. třídy. Pro to zastupitelstvo nikdy ruku nezvedlo, ale já sám jsem na vážkách. I když bych si to hodně rozmýšlel. Jestliže bychom provedli určité zklidnění provozu v obci, tak to bude bez možnosti vést dopravu jinudy v lepším případě málo účinné, v horším kontraproduktivní.

Nás čeká obrovská dopravní expanze s rozvojem Roztok směrem k nám. Lidé se budou rozhodovat, jestli budou jezdit dolem kolem Vltavy, nebo přes Únětice. To prostě objektivně přijde. Vzniknou proudy aut, která budou postávat, pomaloučku se řadit…

■ Lze to omezit?

Spousta lidí se domnívá, že restrikce je účinná. Že prostě počkáme, až ten provoz nastane, a pak postavíme dopravní značky, a nepustíme je sem. Tak to prostě nefunguje.

■ Bohužel, doprava je jako voda, ta si také hledá vlastní cesty, kudy může…

V zastupitelstvu převládá názor, že to není naše věc, že to nebudeme za někoho řešit…

■ …to je jako řeka. Máme tu Vltavu, která je také společná a nedá se jí vyhnout.

Musíme se o to podělit, to je samozřejmé.

■ Únětice jsou sídlem mnoha starousedlíků, ale i nových lidí, muzikantů, výtvarníků. Vy sám jste muzikant. Nakolik to vše pomáhá duši obce a investicím do kultury?

Od začátku jsme nastavili model hodně úsporný. Máme cyklus přednášek Místa vzdálená, známá i neznámá, který běží deset let, tak se to sponzoruje z klobouku. Kultura o penězích není, obec moc dát nemůže. Lidi sem šli kvůli tomu, že se tady hraje divadlo, trošku věděli, cože jim integrace s domácí komunitou přinese. Dneska jsem se bavil s kolegou z Houstouně, který říká, že noví do kultury nic nepřinesou.

Tady je to trošku naopak. Je to se starousedlíky vyrovnané. Noví lidé přinášejí hodně pozitivního, protože na rozdíl od jiných lokalit většinou věděli, kam jdou a že se jejich hlas neztratí. Na rozdíl od obcí, kde developerský projekt je zboží na krámě, lidi to koupí, že to je výhodné, ale přijdou a dívají se, co se tam fakt děje. Tady to tak většinou není. Sem chodí lidi, kteří vědí, kde chtějí bydlet. Počínaje kulturou, společenským životem a konče dopravní obslužností.

■ A jakou máte vizi, že by Únětice měly vypadat za padesát, za sto let?

Vize existuje, samozřejmě. Máme plán strategického rozvoje, vedle územního plánu. Zpracovávali jsme ho s ohledem na projekt rozvoje celých Přemyslovských středních Čech, což je naše širší zájmové území. Až po Slánsko a samozřejmě včetně Suchdola. Ohlížíme se tím i za humna, což považuju za důležité. Jde vlastně o to zachovat přirozenou dynamiku rozvoje.

Není to nic jednouchého, věci v principu zachovat. Není to neambiciózní, ale není to ani konzervativní, to vůbec ne. Jsme na hranici Prahy a nemůžeme se vyhnout zájmu, který existuje. Jsou tu drahé pozemky, ale není jich moc. V průměru se do obce přistěhuje tak 15 až 20 lidí ročně. To je obec schopná pojmout, aby se nezničila sociální vesnická struktura, která je, opakuju, jiná, než městská. Proto jsme sem i přišli, abychom ji zachovali a snad i trochu modernizovali.

Dneska ji tu netvoří rolníci jako dřív, ale parta lidí, kteří pracují doma, u počítače, je to něco jiného. Pokud bych měl zmínit nějaký důležitý aspekt rozvoje obce, určitě to je snaha o propojení celé obce včetně nových lokalit cestami pro pěší. Lidé se častěji potkávají, pozdraví a prohodí slovo. Jsou k sobě pak slušnější a o to tak nějak jde…

O historii Únětic se dočtete ZDE

Poznámka redakce:

• Informace o sdružení AIRPORTREGION najdete zde: airportregion
• Informace o Projekt Mediace najdete zde: Projekt Mediace