Trenér fotbalistů ČZU Jiří Nos říká: Záleží na tom, jak se scházíme

Hlavním trenérem fotbalového mužstva TJ ČZU Praha je zkušený fotbalista, erudovaný trenér s licencí UEFA Jiří Nos.

■ O vašem vztahu k Suchdolu svědčí nejen skutečnost, že působíte jako pedagog Katedry tělesné výchovy ČZU, ale že člověk s takovou hráčskou a trenérskou erudicí se věnuje fotbalovému mužstvu TJ ČZU. Co byste o svém vztahu k Suchdolu řekl?

Pracuju tady osmnáct let, učím tělocvik a trénuju. Celkem už třicet let, předtím na Kladně, na Přední Kopanině. Naposledy jsem trénoval na Bohemians 1905 dorost.

Jako pedagogové máme na katedře určitý sport, jemuž se věnujeme. Takže coby bývalý fotbalista a trenér jsem převzal náš oddíl. Nejdřív se tu hrála 3. třída, vykopali jsme 2. třídu a před dvěma lety jsme se dostali do 1. B třídy.

■ Asi je to naivní otázka, ale jak se dá srovnat trénování třeba dorostu Bohemky a měnícího se univerzitního mužstva?

To se srovnávat nedá. V dorostu Bohemians jsou kluci, kteří mají za cíl hrát fotbal vrcholově. Chodí jich pětadvacet a máte ohromný výběr. Hrála se dorostenecká extraliga. Byli to hráči, kteří měli v hlavě ambici nastupovat jednou za ligové mužstvo. To je něco úplně jiného. Jsou tam také jiné podmínky, trénuje se každý den. Není žádný problém se zabezpečením. Tady jsou studenti a absolventi a skládá se to, jak kdo chodí. Jsou tu srdcaři, kteří tomu dávají všechno, ale každý rok se to mění. Přitom máme krásný travnatý hřiště, vytápěné šatny se sprchami.

Když jsem trénoval 3. ligu na Kladně nebo divizi s Přední Kopaninou, tady 1. B třídu, je to dobrá soutěž, přesto se to nedá srovnávat. Minulý rok jsme hráli o postup, teď bojujeme o udržení. Nedá se to měřit ani z hlediska počtu nebo kvality hráčů a vůbec jejich přístupu. V těch týmech mají dorostence, juniory, po kterých můžou sáhnout, tady je vlastně jen jedna parta. V jiných jednotách se mužstvu věnuje výbor třeba o deseti lidech. Tady to děláme tři, ještě s Peggym, s Martinem Pechou, a s Pepíkem, trenérem brankářů Josefem Klementem.

Jsou tu srdcaři,

kteří tomu dávají všechno,

ale každý rok se to mění.

■ Jak je to s účastí hráčů na tréninku a při zápasech?

Je to zase nesrovnatelné. Tady je někdy problém, abychom se scházeli na tréninky. Na zápasy je to lepší, ale není to žádná sláva. Je to i o kvalitě, o počtu hráčů, o jejich přístupu. V mužstvech, o kterých jsem mluvil, mají hráči fotbal na prvním, na druhém místě, možná se školou, se zaměstnáním. Tady to má většina na pátém, na šestém místě. Je to spíš hodně rekreační přístup.

Dneska to už není jako dřív, že by hráči měli ctižádost, chtěli se zlepšovat, takže až na výjimky záleží, jak se sejdeme. Na trénink nás chodí deset, na zápasy jsme ve dvanácti, ve třinácti lidech. Lepíme to, jak se dá. Máme tu několik kluků z ciziny, z Bulharska, Chorvatska, takže je ještě musíme takzvaně udělat, což nějakou dobu trvá. Jenže u nich třeba hodně záleží na tom, jak jim půjde škola. Jestli nepostoupí dál, půjdou pryč a naše úsilí bude marný. Ale chceme jít i touhle cestou.

■ Poslední místo v tabulce se důkazem toho, že ostatní mužstva jsou tak dobrá, nebo že se univerzitní tým znovu formuje?

Jak říkám, u nás záleží na tom, jak se scházíme. Každý rok se mění složení mužstva. Studenti přicházejí, odcházejí. Absolventi mají zaměstnání, nebo třeba rodinné povinnosti. Je nás celkově devatenáct lidí, takže kdyby nás patnáct chodilo na tréninky i na zápasy, nemáme problém. Loni jsme hráli o postup, který nám utekl o skóre. Postupovali dva a my jsme byli třetí o skóre a o vzájemný zápas. I s tímhle mužstvem, kdybychom se scházeli líp a trénovali jako loni, předloni, by se dalo v poklidu hrát o prostředek 1. B třídy. Možná budeme mít starost, abychom se zachránili. Ale nechci, aby povídání vyznělo pesimisticky. Musíme bojovat.

                                                               Foto mužstva z webu TJ ČZU.

http://tjczu.webnode.cz/

Webové stránky FC Přední Kopanina uvedly s datem 8. ledna 2012 rozhovor s názvem:

Bývalý kouč FCPK Jiří Nos už zase trénuje. Sedí na lavičce ČZU Praha

Fotbalový trenér Jiří Nos po delší přestávce opět usedl na trenérskou lavičku. Bývalý dlouholetý a úspěšný trenér Přední Kopaniny se v zimní přestávce ujal kormidla ČZU Praha, celku v pražské 2. třídě. Tým České zemědělské univerzity je složen zejména ze studentů a bývalých odchovanců, ale s Nosem jeho ambice výrazně stoupají. „Přistupuji k práci stejně, jako bych trénovat 3. ligu nebo divizi. Je to výzva a musí to někam směřovat, třeba abychom dvakrát postoupili, řekl Nos po sobotním zápase zimního turnaje, ve kterém jeho tým ČZU podlehl dorostu Přední Kopaniny 2:4.

■ V prvním zápase v roli trenéra ČZU jste vedl svůj tým proti dorostu Přední Kopaniny na turnaji ve Střešovicích. Jak jste viděl porážku 2:4?
Kopanina zaslouženě vyhrála. Jsou to dorostenci, běhaví, je vidět, že jsou trénovaní. V ČZU byla až dosud tréninková morálka bídná, ta fyzička je úplně o něčem jiném. Kopanina však byla i fotbalově lepší, pro nás to byla super příprava, těžký zápas, ve kterém jsem hned viděl tisíce věcí co je dobře i špatně. Proto jsem rád, že hrajeme tento turnaj, můžu svůj tým poznávat.
■ Dlouho jste netrénoval. Proč jste se odhodlal znovu začít a proč ČZU?
Pracuji na katedře tělesné výchovy ČZU, učím zde studenty fotbal. Vedení katedry chce pozvednout kvalitu fotbalového oddílu, jehož úroveň vedle basketu nebo volejbalu byla slabá. Oslovili mě, abych pomohl a já souhlasil.
■ Jaké máte ambice?
To se všechno teprve uvidí. Postoupilo se z nejnižší třetí třídy do druhé, teď jsme v půlce tabulky. Byl tu problém v tréninku. Chodilo málo lidí 6-7, na zápas sotva jedenáct. To musíme změnit.
■ Daří se Vám to?
Snažím se přivézt lidi, buď studenty nebo bývalé hráče ČZU, co tu hráli za dorost. Je předčasné cokoliv hodnotit, zatím jsme měli 2 tréninky a 1 zápas. Ale bylo nás 17 na tréninku a 16 na zápase. To je slibné.

Pracuji na katedře tělesné výchovy ČZU,

učím zde studenty fotbal.

Oslovili mě, abych pomohl

a já souhlasil.

■ Dříve jste trénoval vyšší soutěže. Ve druhé třídě jste poprvé.
Začínáme pomalu a uvidíme co a jak. Práce to je samozřejmě úplně jiná, kluci nejsou zvyklí na žádný systém. Budeme pracovat, aby je to hlavně bavilo a těšili se na trénink, který máme 3x týdně.
■ To je na druhou třídu docela dost…
Zatím mají chuť chodit a baví je to. Je nešikovné, že můžeme být jen na malé umělce a na velké hřiště se dostaneme až na jaře. Z toho pohledu je pro nás důležitý aspoň zimní turnaj. Uvidíme, jak se nám bude dařit na jaře, v létě zkusíme zase sehnat nějaké lidi a posunout to dál.
■ Jaké hráče máte v plánu přivézt?
Nejprve musím poznat ty, co tady mám. Je tu směsice lidí, kluci co chodí normálně do práce a studenti. Chci poznat, jak kdo chodí, koho to baví, chci mít tento půlrok na seznámení a vyhodnocení. Je důležité, aby se začalo kvalitně trénovat a udělala se dobrá parta. Přivézt hráče na přestup nebo hostování nejde, tady na to nejsou peníze. Lákáme kluky, co tu hráli kdysi v mládeži a teď se vrací a pak také studenty.
■ Sportovní cíle pro nejbližší období?
Nemám žádné plány. To se všechno uvidí. Ale postoupit dvakrát během tří let by se mi líbilo…(úsměv)
■ Vracíte se na trenérskou lavičku po delší pauze. Naposledy jste působil u ligového dorostu Bohemians 1905. Jaké máte pocity z návratu?
Normální. Já jsem z toho úplně nevypadl. Učím na škole studenty fotbal, navíc trénuji akademický výběr školy ve fotbale i futsale. V ČZU je to sice jiná úroveň než trénovat 3. ligu, ale já k tomu přistupuji stejně jako kdybych trénoval výš. Je úplně jedno o jakou soutěž se jedná, každopádně to musí někam směřovat.
■ Měl jste i jiné nabídky z vyšších soutěží?
Naposledy jsem měl nabídku ke kladenskému ligovému dorostu, ale odmítl jsem. Už jsem to slíbil v ČZU. Tahle štace není o penězích, ale je to výzva. Kdybych chtěl výš, mohl jsem do Kladna.
■ V prvním zápase jste nastoupil proti Přední Kopanině (pozn.: dorost). To je docela symbolické…
Je to zajímavé, ale nijak zvlášť jsem to neprožíval.
■ Jaké máte na Kopaninu vzpomínky?
Jenom dobré. Strávil jsem zde nadvakrát celkem sedm let. Vycházeli jsme velmi dobře s Fandou Cigánkem, Jardou Landou i Tomášem Cigánkem, vždycky se nám podařilo postavit silný mančaft. Udělali jsme dva postupy, vždycky jsme hráli na čele. Na Kopaninu to jsou jedny z nejlepších vzpomínek v mé kariéře.
■ Sledujete její výsledky i nadále?
Určitě ano. V pondělí vždycky rozbalím noviny a sleduji Kopaninu, ale i další týmy kde jsem působil – Bohemku, Štětí, Kladno… Sleduju všechno.

Kdo je Jiří Nos?
Kouč s nejvyšší trenérskou licencí UEFA a bývalý výborný fotbalista.

Jako trenér začal u kladenské mládeže, pak působil ve Štětí. Odtud přijal angažmá do Přední Kopaniny, tehdy hrající pod hlavičkou ČZU Praha (1997). S týmem postoupil z pražského přeboru do divize a dosáhl zde dvou skvělých umístění (6. a 4.místo). Poté Kopanina svou divizní licenci přenechala Brandýsu nad Labem a tam odešel s několika hráči i trenér Nos. Na Kopaninu se však vrátil o tři roky později a vytáhl modročervené, kteří za sebou měli tři neúspěšné pokusy postoupit z 1.A třídy, ihned do pražského přeboru.

Po dalších dvou sezónách u týmu skončil, vystřídal ho Pavel Mejdr a Nos odešel k ligovému dorostu Bohemians.

Pak trénování přerušil a až nyní kývnul na nabídku ČZU Praha.