Pomníky kolem nás: Mikoláš Aleš

Mikoláš Aleš je spojen se Suchdolem tisícerými pouty díky statkáři Alexandru Brandejsovi, milovníkovi nejen výtvarných umělců, který mu poskytl přístřeší a hlavně klid na tvorbu. Lze důvodně předpokládat, že Brandejs měl vliv i na jeho přihlášení se do soutěže o výzdobu Národního divadla. Aleše připomíná pomník na zeleném trojúhelníku mezi ulicemi Pod Rybníčkem a Do vrchu i busta na Suchdolském náměstí.

Návrh na vybudování pomníku podal v roce 1949 obecní kronikář Tomáš Pfefrček. Autorem je akademický sochař Antonín Lhoták (1897 – 1975), včetně reliéfu hlavy a podpisu. (Jeho dílem je také monumentální třímetrový Alšův pomník v jeho rodných Miroticích u Písku.) Balvany buližníku byly dovezeny z blízkých Kozích hřbetů.

Pomník s reliéfní hlavou, medailonem, a pamětní deskou s textem: „… toužím uměním prospět vlasti. Za pobytu v Suchdole u Prahy v letech 1877-1879 vytvořil svá nejkrásnější díla. V den stého výročí narození 18. listopadu 1952.“

K šedesátému výročí malířova skonu v roce 1973 byl přestaven. Byla zvýšena střední část a rozšířen základ. Kameny byly opět přivezeny z Kozích hřbetů.

Více:

www.historiesuchdola.cz/pomnik_ales.php

www.pametni-desky-v-praze.cz/products/ales-mikolas-v-ulici-pod-rybnickem-praha-6-suchdol/

Busta před úřadem Městské části Praha-Suchdol je dílem sochaře Miloše Axmana (1926–1990). Dílo je datováno rokem 1983. Uvedená technika: lití a sekání, použitý materiál – kámen (pískovcový sokl) a bronz (busta).

O ALEŠOVU POBYTU NA SUCHDOLE

V Sukdole, jak se tehdy obec za Prahou jmenovala, trávil Aleš (1852 – 1913) čas s krátkými přestávkami od konce roku 1877 do roku 1879 díky Alexandru Brandejsovi (1848 – 1901). Navštěvoval tehdy na určitou dobu i bratra svého mecenáše Julia Brandejse, statkáře v Králově Dvoře u Berouna. Na obou místech vznikla podle publikace Mikoláš Aleš. Jeho život a dílo. Vydala Maryna Alšová, nakladatel Fr. Topič v Praze 1915. Druhý díl, doprovodný text napsal básník a žurnalista Antonín Macek, jeho nejvýznamnější olejová díla a kompozice.

Alexander Brandeis

Své nevěstě odtud psal dopisy, které nosil či vozil Únětickým údolím do Roztok u Prahy, kde byl tehdy poštovní úřad. Poprvé se o Suchdole zmiňuje 10. února 1877, když v dopisu říká, že jede s Brandejsem asi na tři dny „ven“.

Alexandr Brandejs také koupil první větší obraz Alšův na jarní výstavě 1877. Aleš se svěřil Jiráskovi dne 1. června 1877, jak slevuje z ceny prvotně udané: „Vždyť již místo tří jest to za jedno sto.“

Dne 11. července psal Aleš nevěstě, že 6. července se výborně bavil u statkáře pozorováním oslavných ohňů. Česká vlastenecká společnost si v ten den připomínala výročí upálení Mistra Jana Husa.

Dne 23. listopadu 1877 sděluje své nevěstě Marině Kailové (1858 – 1941), dlouholeté lásce z rodného kraje, s níž se potom 29. dubna 1879 oženil: „Pozejtří odejdu k panu Brandeisovi, kdes se as 14 dní zdržeti musím; on by si sobě přál, abych tam třeba půl leta byl, ale těším se, že tam budu mít dobrou příležitost ke studiu koní, zvláště teď, an se výhradně pro malbu bitev věnovati chci, neboť cítím k tou neobyčejné vlohy. Je to pole tak vděčné, an šlechta takové věci miluje a pak mohu nejen Prahu, nýbrž i Vídeň a Berlín obesílat po výstavách.“

Příteli Kailovi píše 20. listopadu 1877: „V neděli odjedu na 14 dní k Brandeisovi do Sukdola. Budu mu tam něco malovat, tak mně mimo pohoštění dobrého slíbil, že mně koupí zimník. To je slušné, viď?“

Brandejs inspiroval jeho přihlášení se k soutěži o výzdobu ND

V dalším dopise datovaném 1. prosince 1877 vyličuj svůj pobyt u Brandejse: „Tak trávím opět jednou čas na venku, a věř, Miláčku, že mně zde, co se týká obyčejného života, nic neschází, naopak mám veškeré pohodlí, a kdybych se mnohými myšlénkami o tomto bídném světě zabývati nemusil, mohl bych zcela klidně žíti. – Bude-li Tě baviti, Drahoušku, tak Tě poněkud své nynější okolí vypíši: nahoře bydlejí páni, totiž můj přítel se svojí paní a 4měsíčním děvčátkem. Dole v přízemí mám já svůj pokoj, vlastně 2, nad mou postelí visejí zbraně, ostatně nic zvláštního, jenom to, že mám zde takové sesle, které jsou více než 250 roků staré a to se mně líbí. Jsem celý den velice pilný a co jsem zda za prvních 5 dní vykonal, podivila by jsi se.

Holý Vrch zvaný Alšova vyhlídka

Ke 4. hodině jdu buď sám nebo s p. Brandeisem na procházku, jdu-li s ním, tak to chodíme na zajíce, jdu-li sám, tak chodím k blízké vesnici přes skalnatou stráň a velmi rád potkávám tudy jdoucí děti ze školy – to si tak živě na Mirotickou školačku vzpomínám. – Teď zase byl u mne Brandeis, on je zde přes tu chvíli a tak mne vytrhl. – Večer jdeme spolu vždy do maštalí, já kreslím koně dle přírody. Pokoj mám zde mnohem větší, než na akademii a pak ta příležitost zde k studiím dle přírody. Budu zde malovat něco pro výstavu na Žofín. Větším dílem zde domaluji také Jiřího z Poděbrad, že jej nechám zde z Prahy dovézt.“

O dohodě s Brandeisem píše 28. prosince 1877: „Já zde udělám pro sebe tu práci, kterou teď rozdělanou mám, dále domaluji zde Jiřího z Poděbrad a pak budu malovat dva menší obrazy, jeden mám již bez mála hotový; z těch bude jeden patřit Brandeisovi a jeden mně. On velký milovník umění  a tak za menší věci ještě tak na ty vedlejší potřeby si vydělám… Takto jsem zde jistě mnohem lépe než doma nežli jsem kdysi u svém macechy býval, neboť jest mi Bradneis skutečně přítelem a jeho choť velmi hodná paní. Jeho jeden bratr má propachtovaný Královů Dvůr u Berouna. Jejich otec je velký boháč, tomu patří panství Horušany u Rakovníka.“

Setkání Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem

„Takto se mám na Sukdole dobře,“ píše znovu své lásce 17. března 1878, „Tak dobře, že kdybych se o půl méně tak dobře měl, ještě bych mohl říci, že se mám znamenitě. Mám zde pořáde všelijaké práce, které jednou sama také očitě uvidíš. Jsem také pozván od Brandeisova švagra, přeje sobě také něco mít. Tak se později také na pár neděl u Staré Boleslavi octnu. Jak se zde ještě dlouho zdržím, to se dle okolností řídit bude, mně však zde ničeho nechybí, tak myslím, že zde i druhé dílo své předevezmu, an bych takové místo ani na akademii nenalezl.“

Následovalo vítězství v konkurenci na výzdobu ND. A jak napsal Emanuel Svoboda v článku Mikoláš Aleš u Alexandra Brandeise (Česko – židovský kalendář 1912-1913), kdyby nebylo Brandeise, nebylo by ani Alšovy účasti v soutěži. Jednou v lednu odpoledne 1878 vešel Brandeis do pokoje Alšova a vyzval ho, aby konkuroval svým cyklem, jímž právě se zabýval. Záměr byl proveden okamžitě a statkář dal zapřáhnout koně do kočáru a oba jeli do Prahy pro podmínky. Sám Aleš se o tom zmiňuje v dopisu z ledna 1878: „tak jsem teď hrozně prací zahrnut…“

     Za souboru lunet Vlast.

Jen pro úplnost pár údajů z „povinného“ zájezdu do Itálie.

Po pobytu v Suchdole se Aleš vydal do této země malířům zaslíbené.

Dne 11. června 1879 se vydal z Prahy a 18. dojel přes Vídeň a Terst do Benátek, dne 20. června se díval na Řím z Monte Pincia. Dne 21. je v Colosseu, 23. v Sistině. Sistina na něho působí mohutným dojmem.

Dne 29. června vidíme Aleše na Monte Citorio, dne 25. června a 3. července ve Vatikáně, potom si prohlíží Palazzo Borghese, Massini, 9. července je zase v Sistině. 12. července je ve Florencii, 13. stojí před Michleangolovým Davidem a v St. Croce, 14. července v Uffizziích, 15. v Palazzo Pitti a St. Maria Novella. 17. je v Modeně, 18. ve Veroně a odtud přes Innsbruck a Kufstein se vracel domů, kam přijel 22. července 1879.

                                                            Max Pirner: Podobizna Mikoláše Alše z roku 1872.

Foto: František Cinger a repro z publikace Mikoláš Aleš. Jeho život a dílo. Vydala Maryna Alšová, nakladatel Fr. Topič v Praze 1915.